Tisá - laboratoř cestovatelů
Ostrov Madagaskar bývá považován za laboratoř, ve které si bozi prověřovali své schopnosti vytvářet nejroztodivnější rostliny i živočichy. A podobně se pak obec Tisá u Ústí nad Labem stala o víkendu 21. – 23. 4. 2006 místem, kde si čtyři z organizátorů expedice Baobab (v čele s Václavem Bratrychem a Pavlem Hoškem) otestovali dovednosti a znalosti těch, kteří soutěžili o účast na této výpravě.
Z celkového počtu dvaceti čtyř vytrvalců, kteří dotáhli náročný pětiměsíční „boj“ až do konce, se akce zúčastnilo jedenáct mladých lidí a tři dospělí.
V tělocvičně místní školy nejprve prezentovali projekty, které by chtěli v případě výhry během měsíčního pobytu na Madagaskaru realizovat. Jednalo se například o výzkum želv angonok, chameleonů, hlodavců, rostlin, půd, ale i kultury Malgašů.
V rámci patnáctikilometrové túry na Děčínský Sněžník si pak všichni mohli vyzkoušet, že pozorovat ve čtveřicích přírodu, sbírat vzorky, správně je bez klíčů určovat a nezaostávat za hlavní skupinou není zrovna jednoduché a vyžaduje to i vlohy pro týmovou spolupráci.
Jestli si někdo sehnal předem informace o Tisských stěnách a okolí, měl zjistit krátký záludný testík, který se část soutěžících pokoušela vyřešit s pomocí (ke všemu) ochotné paní, vybírající vstupné do CHKO Labské pískovce.
Při krátkých pohovorech s porotci však už musela mládež (dospělí rozhovory neabsolvovali) spoléhat pouze na vlastní vědomosti o Madagaskaru, odbornou způsobilost a dar srozumitelného projevu.
Aby nebylo veškeré hodnocení jen na pořádajících, obodovali se nakonec účastnící navzájem, jak si myslí, že je kdo předurčen k tomu stát se členem výpravy. Výsledky se ale asi často stejně podobaly oficiálnímu umístění.
I když to, kdo opravdu pojede, ještě nebylo oznámeno, někteří si (poté co obdrželi první pokyny a seznam doporučeného očkování) již konečně uvědomili, že chystaná cesta není jen nesplnitelný sen, ale velice reálně se blížící skutečnost, která se třeba bude týkat i jich samotných.
Pobyt na severu Čech nebyl rozhodně žádný výcvikový tábor, kde by se tvrdě selektovali zdatní jedinci, ale spíše přátelské setkání, s cílem poznat se navzájem. Odměnou za projevenou snahu a odvahu v soutěži pak byla třeba i vynikající přednáška Jiřího Bálka o osobních zážitcích z Madagaskaru. Škoda jen, že spolu s několika obyvateli Tisé nepřišel také někdo z pozvaných novinářů. Naštěstí nejdůležitější momenty celého víkendu zaznamenal kameraman Baobabu a snad se objeví i v jednom z výstupů expedice, v dokumentu „Madagaskar, laboratoř bohů“.
Únava a stres ze soutěžících definitivně spadly při basketbalu (ve dvě hodiny v noci), opékání špekáčků (od tří do pěti hodin ráno) a z pár nespavců i při společenských hrách (až do „budíčku“).
Mnozí přiznali, že jim nebude tolik vadit to, když nezískají letenku do exotické země, ale spíše fakt, že nebudou mít možnost strávit měsíc prázdnin s tou skvělou partou, která se na workshopu dala neuvěřitelně rychle dohromady.
Snad se aspoň ještě někteří potkají na dalším madagaskarském víkendu, tentokráte v pražské botanické a zoologické zahradě, kde se konečně dozví (hlavně mládež), kdo že to celé vlastně vyhrál.
