Ukázky nejlepších listopadových prací
Lenka Šprtová
1. Uveďte všeobecné zeměpisné údaje a vodopisnou charakteristiku Madagaskaru (říční síť, jezera, rozložení srážek...).
Všeobecné zeměpisné údajrozloha: 587 040 km2 (čtvrtý největší ostrov světa po Grónsku, Nové Guiney a Kalimantanu)
poloha: ostrov při východním pobřeží Afriky od níž je oddělena Mozambickým průlivem
délka pobřeží: 4 828 km
klima: tropické podél pobřeží (zejména na východě), temperátní ve středu ostrova a aridní na jihu a jihozápadě; podrobněji viz klimatická mapa
povrch: úzký příbřežní pás nížin, náhorní plošina ve středu ostrova a několik vyšších pohoří (Tsaratanana, Ankaratra, Andringitra)
nejvyšší hora: Moromokotro v pohoří Tsaratanana (2876 m)
přírodní zdroje: grafit, chrom, uhlí, bauxit, sůl, křemík, asfalt, polodrahokamy, ryby
využití povrchu: obdělávaná půda 4 %, dlohodobě obděláno 1 %, louky a pastviny 58 %, lesy 26 %, ostatní 11 %
zavodněné území: 9 000 km2 (data k roku 1989)
vlivy na prostředí: půdní eroze jako důsledek odlesnění a pastvy; desertifikace; kontaminace povrchových vod organickým odpadem; ohrožení mnoha druhů původní fauny a flory; pravidelné cyklony, stěhovavá sarančata
počet obyvatel: 16 606 758 (2003 - odhadováno podle sčítání v r. 2002), muži 49,7 %, ženy 50,3 %
zalidnění: 28,3 obyvatele na km2 (2003), městské obyvatelstvo 30,1 %, vesnické obyvatelstvo 69,9 %
počet narození: 42,2 na 1000 obyvatel (2002)
počet úmrtí: 12,2 na 1000 obyvatel (2002)
migrace: nulová (1994)
průměrný věk (2000): celá populace: 53,98 , muži: 52,7 , ženy: 57,3
plodnost: průměrně 5,8 narozených dětí na jednu ženu
národnost: Malgašská
hlavní etnické skupiny: Antaifasy, Antaimoro, Antaisaka, Antankarana, Antambahoaka, Antandroy, Antanosy, Bara, Betsileo, Betsimisaraka, Bezanozano, Mahafaly, Makoa, Merina, Mikea, Sakalava, Sihanaka, Tanala, Tsimihety, Vezo, Zafimaniry
malgašové, arabové, indopakistánci, evropané, komořané, kreolové
Náboženství: původní víry 48 %, křesťanství 49,5 % (protestanti 22,7 %, římskokatoličtí 20,3 %), islám 1,9 %, ostatní 0,6 %
gramotnost: celková populace: 80 %, muži: 88 %, ženy: 73 %
typ vlády: federální multipartijní republika
hlavní město: Antananarivo
národní produkt: hrubý národní produkt - 10,4 miliard USD (1993)
průmyslová odvětví: průmyslová odvětví spojená se zemědělstvím (jatka, výroba mýdla, mlékarenství, pivovarnictví, cukrovarnictví), lehký průmysl spotřebního zboží (textil, sklo), cement, papír, nafta
zemědělství: (31 % hrubého domácího produktu), káva, vanilka, cukrová třtina, hřebíček, koka, rýže, kasava, fazole, banány, podzemnice olejná; hovězí
Vodopisná charakteristika Madagaskaru Většinu ostrova vyplňuje rozsáhlá náhorní plošina rozčleněná tektonicky a říčními toky do řady vysokých horských masivů. Nejvyšším je vulkanický masiv Tsaratanana s vrcholem Maromokotro na severu země. Vyskytují se zde jezera v kráterech vyhaslých sopek a oblast je seismicky aktivní. Na severu a na jihu spadají hory prudce ke skalnatému pořeží, na východě zlomovým svahem do úzké pobřežní nížiny s lagunami lemované korálovými plážemi. Pouze na západě náhorní plošina postupně klesá do rozsáhlejších pobřežních nížin. Řeky z východních úbočí prudce stékají do Indického oceánu, na západě ostrova delší řeky jako Betsiboka, Tsiribihina, Mania, Onilahy a Mangoky meandrují a vytvářejí úrodné náplavové nížiny.
Na základě geografické polohy patří k tropům. Přitom zahrnuje všechny klimatické oblasti v rovníkové oblasti. Nejsevernější část leží pod obratníkem Kozoroha, tedy již na okraji subtropů. Klima je určováno rozlehlostí Indického oceánu a také blízkým kontinentem. Klima lze dnes rozdělit zhruba na 4 zóny.
Východní pobřeží - je stále pod vlivem subtropického jihovýchodního pasátu. Ten způsobuje celoroční srážky, které můžou být slabší v zimě. Průměrná roční teplota činí na severu 27°C a na jihu 23°C. Jelikož relativní vzdušná vlhkost je trvale vysoká a odpařování je slabé, často vzniká nepříjemné dusno. Tato klimatická zóna se táhne až po ostrov Nosy Bé u severozápadního pobřeží Madagaskaru.
Vysočina - je na východě ostře oddělena příkrým úbočím, kdežto západní hranice jsou pozvolné. Také zde průměrná roční teplota klesá od severu k jihu z 25°C na 21°C. Na Vysočině jsou mnohem zřetelnější rozdíly mezi ročními obdobími. Léto je vlhké a horké, s krátkým přechodným obdobím, zima je suchá a chladná, zcela vzácně může sněžit.
Západní pobřeží a jeho vnitrozemí až po okraj Vysočiny a severní cíp Madagaskaru. Tento cíp vlastně leží ve východní klimatické zóně, avšak až na Montagne d Ambre chybí hory, které by tvořily bariéru mrakům, takže klima se shoduje se západním pobřežím. Průměrná roční teplota činí na severu asi 27°C a na jihozápadě ještě 24°C. Průměrné roční srážky činí na severu až 2000 mm, na jihu 800 mm. V létě jsou časté záplavy.
Jih ostrova, nejsušší oblast Madagaskaru. Roční srážky činí 300 - 800 mm. Prší skoro výlučně během 4 měsíců. Průměrná roční teplota klesá od severu k jihu z 26°C na 23°C.
Na klima Madagaskaru, Maskarén a také Komor mají silný vliv cyklóny. Během jižního léta stojí Slunce dlouho skoro kolmo nad obratníkem. Moře se tak vyhřeje na teplotu přes 26°C. Při této teplotě se voda odpařuje tak rychle, že mračna můžou narůst do obrovských výšek. Zemskou rotací se dají do pohybu. Místem vzniku je oblast v Indickém oceánu východně od Mauritia. Odtud potom putují jako cyklóny na západ, přičemž stále sílí. Nejprve zasáhnou Maskarény a potom většinou východní pobřeží Madagaskaru, kde již můžou dosáhnout rychlosti až 300 km/hod. Po dosažení pevniny působí ničivě nejen větrným vírem, ale také rozbouřeným příbojem a záplavami. Během 4 hodin může spadnout až 700 mm srážek. Cyklóny můžou vzácně překonat sever Madagaskaru, aby přes mozambický kanál znovu nabraly sílu a potom uhodily na západní pobřeží nebo Komory.
2. Popište základní rostlinná společenstva (s ohledem na srážky, převažující větry, nadmořskou výšku ap.). Uveďte jaké masožravé rostliny rostou na Madagaskaru, která stanoviště obvykle obývají a proč.
Základní rostlinná společenstva
V důsledku brzké izolace od afrického kontinentu se na Madagaskaru vyvinula odlišná flóra, kterou tvoří mimořádně vzácné a pozoruhodné rostliny. Odhaduje se, že 80% rostlin jsou místní endemité. V jednotlivých oblastech rychle zjistíme, jak pevná je spojitost mezi klimatem a vegetací.
Východní oblast zahrnuje také vnitřní pobřežní území a část Vysočiny. Pozoruhodné je, že procentuálně zde najdeme méně endemických rostlin jako v suchých oblastech na jihu a západě Madagaskaru. Ploché pobřežní území za dunami je stanovištěm mnoha bahenních a vodních rostlin. Dříve bylo celé východní pobřeží od nížin až po souběžně probíhající horstvo pokryto stále zeleným deštným lesem. Ten dnes z větší části neexistuje. Byl to velmi hustý les se stromy až 40m vysokými, plný orchidejí, kapradin a lián. Příčinou tak dramatického úbytku je pohybující se zemědělství a s ním spojené vypalování. Na těchto čerstvě vyklučených a vypálených plochách můžou rolníci vypěstovat až tři úrody ročně. Většinou se jedná o horskou rýži a kukuřici. Tímto intenzivním zemědělstvím, ale ještě více celoročními dešti. které vyplavují živiny, se půda tak vyčerpá, že brzy není možné její další využívání. Rolníci potom dál pokračují v plenění pralesa. Opuštěná pole velmi rychle zarostou sekundární vegetací tvořenou kapradinami, bambusem a především endemitem Ravenala madagascariensis (strom cestovatelů). To však není, jak bychom si jistě přáli, zrod nového deštného lesa. Tato sekundární vegetace je stabilním konečným stavem. Primární vegetace navždy zmizela. Ve vegetačně chudých územích pak žije pouze zlomek původních živočichů.. Kde je dosud zachován deštný les, vystupuje do výšky 1300 m v mlžný les.
Další vegetační zóna se potom nachází na Vysočině. V tomto území zůstaly zachovány jen malé zbytky primární vegetace. Původní vegetace (stromová savana) byla vyklučena také zde.
Regeneraci lesa brání na loukách se pasoucí dobytek a v nepřístupných a neobývaných lesích časté požáry. Požáry jsou zakládány hlavně pastýři krátce před nástupem období dešťů. Suchá tráva je spálena a dobytek má lepší přístup k čerstvé. Pokud v tomto období jedeme v noci Vysočinou, můžeme se domnívat, že je celý ostrov v plamenech. Vítr roznáší oheň, takže hoří i poslední zbytky primární vegetace. Dalším důsledkem je zničení přirozené pozemní fauny a velmi tenkého humusu, který je odplavován tropickými lijáky. Vysočina je dnes pokryta několika druhy travin jako Ctenium a Loudetia. Na velmi chudé půdě Vysočiny jsou mimořádně obtížné pokusy o opětovné zalesnění. Také zde se projevuje vliv na klima. V důsledku chybějícího stromového porostu se snížila schopnost půdy udržet vlhkost a stále sílí suché klima. Původně také zde rozšířená vlhká savana se svými jedinečnými rostlinami byla vytlačena na dno údolí a na příkrá úbočí, kde reliéf a klima brání agrárnímu využívání. Okolo lidských sídlišť se rozkládají rýžoviště, jejichž jasně zelená barva se zřetelně odlišuje od červené půdy.
Dříve rozlehlý horský a mlžný les se zachoval pouze v nejvyšších polohách. Zvláště působivé, ale také velmi malé jsou lesy okolo Tsiafajavony, nejvyšší hory pohoří Ankaratra. Vystupujeme li lesem do výšky nad 2000m, mění se vegetace do vlastní horské flóry. Zde žijí rostliny, které se přizpůsobily vysoké intenzitě světla a nízkým teplotám s častými přízemními mrazy. K těm patří vřesové porosty s tvrdými listy, ale zvláště lišejníky a mechy, které obrůstají skály a vrcholy beze stromů a početné traviny.
Další vegetační zónou je západní Madagaskar a severní špice ostrova. V této srážkově chudé oblasti se ještě daří původní flóře, avšak vypalováním a klučením byla zničena také zdejší příroda. Přirozenou rostlinnou formací je suchý les, který dosahuje výšky 20 - 30 m. Oproti deštnému lesu na východě však je světlejší a neroste v něm tolik podrostu, lián a orchidejí. V průběhu času se v důsledku sucha přizpůsobil dlouhému vegetačnímu klidu a opadávání listí. V období sucha drží mnoho stromů vodu ve svých kmenech. K nejhojnějším druhům patří akácie, palisandr a eben. Kromě toho zde roste řada zvláštních stromů jako lahvovníky, pytlovníky a soudkovníky. Nejpůsobivější však jsou statné baobaby a “Affenbrotbaume“. Tyto majestátně vyhlížející stromy se zavalitým láhvovitým kmenem a malou korunou rostou v celém suchém lese. Často je lze vidět osamocené uprostřed nově vzniklých kultovních stepí. Za svou existenci někdy vděčí pouze pověrám, kde jsou posvátné. Dnes je známo 12 druhů baobabů z nichž 11 jsou madagaskarskými endemity. Zvláštností těchto stromů je enormní kapacita kůry, která zadržuje spoustu vody. Proto jsou kmeny maximálně zesílené. Bohužel, tato vlastnost vydatně přispěla k jejich vyhubení, protože domorodci, zvláště v období sucha, krmí dobytek vodnatou tkání stromu. Baobaby mají velké oranžové květy a dolů visící plody, které jsou oblíbenou potravou lemurů a domorodců. Dnešní sekundární vegetace, která pokrývá větší plochu jako zatím existující deštné lesy, je tvořena jako na Vysočině monotónní travnatou savanou, která je však více porostlá stromy a keři. Typickými rostlinami jsou safranové palmy a stromy sakoa, které jsou velmi odolné proti požárům.
Poslední vegetační zóna zahrnuje jih a jihozápad Madagaskaru a vyznačuje se extrémně chudými srážkami. Zde v průběhu dlouhých desítek milionů let vznikl naprosto unikátní ekosystém tzv. trnitého buše. Trnitý buš pokrývá veškeré subaridní oblasti a malou část semiaridních oblastí jihozápadního Madagaskaru. Na svých okrajích volně přechází do porostů opadavého a poloopadavého lesa.
Trnitý buš
Trnitý buš na jihozápadě ostrova je představován dvěma krajnímy typy s celou řadou přechodů, lišících se rostlinnou skladbou v závislosti na podloží, nadmořské výšce, množství srážek, intenzitě zemědělského užívání krajiny a na dalších faktorech.
Rostlinná společenstva trnitého buše lze charakterizovat následujícími body: vrstva travin řídká, na extrémních stanovištích chybí docela
vrstva mechů téměř neexistuje
hemicryptofyty a termofyty se vyskytují vzácně
prvky epyfytní, saprofytní a parazitické jsou málo četné
přítomnost trnitých a ostnitých rostlin, “lahvových” stromů, sukuletních a cereiformních prvků včetně přítomnosti některých palem
morfologická a fyziologická obdoba některých amerických suchých kontinentálních formací
floristicky se trnitý buš nejvíce přibližuje africkým rovníkovým formacím suchých lesů
V trnitém buši dále rozlišujeme tři základní patra:
1. stromové – dosahuje v typických případech výšky 8 – 12 m, výjimečně 15 – 30 m. Je tvořeno jednak malými stromy v běžném slova smyslu, dále zástupci čeledi Didiereaceae (sukulentní fanerofyty) a konečně stromy průměrného vzrůstu (rod Adansonia; výška až 30 m). Nejhustší zapojení je mezi 2 – 3 m. Většinou se jedná o opadavé nebo poloopadavé stromy. Hojně jsou zastoupeny četné druhy rodu Euphorbia, které se však habituelně značně odlišují od afrických druhů (dosahují výšky 4 – 8m, mají dřevitý kmen a sukulentnost se projevuje až na úrovni větví a listových orgánů). Zástupci Didiereaceae tvoří na mnoha místech nejvyšší patro. Přítomny jsou také “lahvovité stromy” – Adansonia, Moringa.
2. tzv. “liánová” vrstva – v době sucha je reprezentována jen dřevitými nadzemními částmi. Mnoho lian je fyziologicky značně jedinečných – jsou to fanerofyty. Poněkud překvapivá je přítomnost Asclepiadaceae (hlavně Cynanchum) a Cucurbitaceae. Čeledi Rubiaceae, Asteraceae, Fabaceae, Rhamnaceae, Vitaceae a Pasifloraceae jsou zastoupeny méně, než by se dalo očekávat.
3. spodní patro – je biologicky nejsložitější vzhledem k rozmanitosti prvků, které jej tvoří. Travní porosty jsou vzácné a více méně lokální, byliny se objevují jen v určitém období roku. Přesto je však známo i mnoho vytrvalých bylin a bylinných sukulentů (Kalanchoe, Aloe). Mnoho druhů jsou geofyty.
• Zástupci základních životních forem rostlin v trnitém buši charakterizovaném dominantním druhem Alluaudia procera:
1 – Albizia tulearensis, 2 – Diospyros latispathulata, 3 – Alluaudia procera, 4 – Selaginella nivea, 5 – Cyphostemma laza, 6 – Pachypodium geayi, 7 – Croton sp., 8 – Alluaudia dumosa, 9 – Gyrocarpus americanus, 10 – Aloe divaricata, 11 – Euphorbia sp., 12 – Alluaudia humbertii, 13 – Xerosicyos danguyi, 14 – Maerua nuda.
• Zástupci základních životních forem rostlin v trnitém buši charakterizovaném dominantním druhem Alluaudia comosa:
1 – Commiphora monstruosa, 2 – Cassia meridionalis, 3 – Bauhinia grandidieri, 4 – Alluaudia comosa, 5 – Rhigozum madagascariensis, 6 – Euphorbia leucodendron, 7 – Xerophyta dasylirioides, 8 – Pachypodium lamerei, 9 – Blepharis calcitrapa, 10 – Terminalia subserrata, 11 – Xerosicyos danguyi, 12 – Croton sp., 13 – Megistostegium perrieri, 14 – Delonix adansonioides, 15 – Selaginella nivea, 16 – Alluaudiopsis fiherenensis, 17 – Euphorbia oncoclada
První z těchto typů vznikl na vlhčích místech jihozápadního Madagaskaru. Ve vlhčích místech dominují mohutné stromy, jako např. tamarind (Tamarindus indica), o jehož původním rozšíření na Madagaskaru však existují pochybnosti (byl na ostrov pravděpodobně zavlečen z Afriky), nebo baobab (Adansonia madagascariensis). Dále se v porostu vyskytují sukulenty Aloe vaombe a A. divaricata, keře Cryptostegia madagascariensis, Flacourtia ramontchi. Na sušších lokalitách převažují původní druhy pryšců (Euphorbia intisi, E. oncoclada, E. enterophora), různé druhy akácií, z lian pak Asparagus vaginelatus. Na neporušených stanovištích se dosud nacházejí původní společenstva trnitého buše, avšak vždy se značným savanovitým charakterem.
Druhým krajním typem je trnitý buš rostoucí v nejsušších oblastech. Dal by se označit jako hraniční typ suchého opadavého lesa. Vzhledem k minimálnímu podílu travin ve společenstvu již není možné jej označit pojmem savana. Roste téměř výhradně na vápencích, které v mnoha případech vytvářejí krasová území. Snadno prostupný vápenec napomáhá odtoku již tak velmi vzácné vody. Ekologickou dominantu společenstva tvoří sukulentní druhy pryšců (např. kolem Beheloky je to E. intisi, v okolí vesnice Itampolo E. stenoclada) a zástupci endemické čeledi Didiereaceae (Didierea trollii, D. madagascariensis, Alluaudia montagnaci, A. procera). Zapojený porost dosahuje výšky okolo 6 metrů. Husté keřové patro dorůstá asi do výšky 3 metrů a je složeno z xerofytních dřevin a sukulentů. Za zmínku stojí častý výskyt lian rodů Cynanchum a Folotsia. Jejich popínavé sukulentní stonky mají zcela redukované listy.
Velké plochy jižně od Toliary poa pokrývá téměř souvislý, asi 2 metry vysoký sekundární porost sklerofytních bylin a keřů, který zřejmě vznikl sukcesí po vykácení původních dřevin a následném vypasení. V místech současného vypasení se rozkládají savany.
Hatokaliotsy
Hatokaliotsy je území zhruba obdélníkového půdorysu, které přibližně kopíruje mořské pobřeží. Jeho hranice směrem k moři je vymezena hranou mohutného terénního zlomu, který opět probíhá v linii pobřeží. Vlastní Hatokaliotsy již leží na vrcholu tzv. Mahafalské náhorní plošiny, která je tvořena vápencem a má krasový charakter.
Klimaticky je Hatokaliotsy snad nejsušším místem Madagaskaru vůbec. I v silném období dešťů, zde prší opravdu sporadicky. Při západním okraji je území ovlivňováno blízkostí moře. Celé Hatokaliotsy je porostlé trnitým bušem a do dnešních dnů zde nebyla příroda vůbec narušena.
Hatokaliotsy je porostlé trnitým bušem druhého z obou popsaných typů. Jednou z jeho dominant jsou rostliny z čeledi Didiereaceae, která je na Madagaskaru endemická. Právě vysoké procento endemizmu (u rostlin i u živočichů se udávají hodnoty kolem 80 – 90 % na druhové úrovni) a skutečnost, že Madagaskar obývají celé endemické čeledi, jsou příčinou toho, že někteří biogeografové zavádějí pro tento ostrov samostatnou fytogeografickou oblast nebo alespoň podoblast.
Čtyři rody čeledi Didiereaceae jsou omezeny pouze na jihozápadní Madagaskar a některé druhy rostou doslova na pár desítkách čtverečních kilometrů. Z hlediska území Hatokaliotsy stojí za zmínku druh Alluaudia montagnaci rostoucí jen v okolí vesničky Itampolo (tedy v Hatokaliotsy).
V některých místech je Aloe vaombe dominantní rostlinou. Tyto relativně vlhké oblasti patří bohužel k zemědělsky využívaným.
Pachypodium geayi je olistěno jen přibližně po pět měsíců v roce.
Didierea madagascariensis je podobně jako všechny druhy čeledi Didiereaceae chráněna II. dodatkem Washingtonské konvence.
Květ Adansonia rubrostipa (=A. fony) nezapře čeleď Bombacaceae. Jednotlivé stromy nemusí kvést ve stejnou dobu a nalézt kvetoucí exempláře bývá otázkou náhody.
Xerosicyos dangui vytváří vysoce sukulentní listy především na osluněných místech.
Rostliny čeledi Didiereaceae rostou většinou zapojeně a vytvářejí impozantní les. Přesto obývají trnitý buš stromy ještě nápadnější, byť je nalezneme jen roztroušeně a ojediněle. Jde o baobaby (rod Adansonia). Na Madagaskaru roste sedm z osmi známých druhů tohoto rodu a z nich je na ostrově šest endemických. Na jihozápadě se vyskytují dva druhy - A. madagascariensis a A. fony. Celý rod je znám svým mohutným kmenem a zvláštně utvářenou korunou. I baobaby patří mezi sukulenty. V tomto případě jde o specifickou stonkovou sukulenci, kterou označujeme jako pachykaulní, protože funkci zásobárny vody převzal kmen vyplněný měkkým, pórovitým pletivem. U baobabů, ale i u dalších rodů jako např. Moringa, či Pachypodium došlo ještě k dalšímu přizpůsobení. Chloroplasty umístěné těsně pod povrchem kůry zajišťují částečnou asimilaci i v bezlistém stavu.
Na jihozápadě Madagaskaru roste pět druhů naposledy jmenovaného rodu (P. geayi, P. lamerei, P. rutenbergianum, P. rosulatum var. gracilius a P. horombense). Na území Hatokaliotsy je rod zastoupen pouze druhem P. geayi, dorůstajícím výšky osmi metrů. Od blízce příbuzného a dosti podobného druhu P. lamerei se odlišuje plstnatým listem a plstnatými přírůstky stonku.
Masožravé rostliny
Láčkovka (Nepenthes madagascariensis): roste na jihovýchodě ostrova
Kolopejka (Kalanchoe blossfeldiana): roste v horách na severní části ostrova Madagaskar
Genlisea (Genlisea Margaretae): jsou bezkořenné a jsou zakotveny v půdě pomocí lapacích listů. Jsou to rostliny trvale mokrých stanovišť, a proto rostou celoročně a nevytvářejí klidové stadium. Vyskytují se zpravidla v otevřených formacích tvořených krátkostébelnými travami, rostlinami šáchorovitými, dalšími vlhkomilnými bylinami a světlým rozvolněným keřovým patrem. Na chudých, silně písčitých humózních půdách se s genliseami často vyskytují rosnatky, rašeliníky a řasy. Genlisey jsou nejčastější v hornatých územích, kde se vyskytují v mlhavých a stále vlhkých polohách ve výškách kolem 2 000 až 2 500 m n. m. Za vlhkostně příznivých podmínek sestupují i do poloh podstatně nižších
Rosnatka (Drosera madagascariensis)
3. Formou článku do novin nebo časopisu napište, jací mořští savci se vyskytují v pobřežních vodách Madagaskaru a čím jsou zajímaví?
K životu ve vodě se přizpůsobily tři skupiny savců, jejichž tělo se vyvinulo do proudnicového tvaru a mohou zůstat pod vodou po dlouhou dobu, i když se všichni vracejí k hladině pro nadechnutí. Nejspecializovanější jsou kytovci – velryby a delfíni. Ti ztratili srst a tráví celý život ve vodě. Tuleni a lachtani se spoléhají, stejně jako velryby, že tělesnou teplotu jim udrží vrstva podkožního tuku, ale uchovali si srst. Sirény žijí v teplých pobřežních vodách a v ústích řek a jsou to jediní býložraví vodní savci.
Zástupce kytovců a sirén můžeme u Madagaskaru spatřit. Z první jmenované skupiny – kytovců – je to několik druhů plejtváků, kerporak, plískavice, několik druhů delfínů, kulohlavec, dva druhy kosatek, vorvaňovec a vorvaň. Většina těchto zvířat není specializovaná pouze na život u břehů Madagaskaru, ale vyskytují se ve všech světových oceánech. Největším z nich, ale i ze všech živočichů na planetě Zemi, je plejtvák obrovský. V létě pobývá v polárních vodách bohatých na potravu a na zimu migruje do teplých nižších zeměpisných šířek, kde samice porodí potomky. Jejich mládě je dlouhé 7 metrů a váží 2,5 tuny. Ozývají se mručením, broukáním a sténáním s hlasitostí i větší než 180 decibelů, takže jsou to nejhlasitější zvuky, které živočichové vydávají. Naproti tomu se zpěv samce kerporaka vyvíjí rok od roku. Celý projev trvá asi 30 minut a může sloužit k vábení samic, k varování samců nebo jako sonar ke zjištění jiných velryb v okolí.
U delfínů se vyskytuje jedna zvláštnost, která se mění podle prostředí a s věkem, je to výskyt tmavých skvrn a kreseb. U populací, které žijí poblíž pobřeží, může být skvrnění dokonce tak silné, že je výraznější než barvitost podkladu. Vorvaň, která je charakteristická svou velkou hlavou, je největší dravé zvíře světa. V hlavě se nachází velké množství voskovitě olejovité hmoty – spermacetu. Ten houstne, když se mění tlak a teplota a napomáhá tak potápění do velkých hloubek.
Zvláštním živočichem se zajímavým jménem je dugong. Je zástupcem řádu sirény, který se také vyskytuje u Madagaskarských břehů. Jeho potravou jsou pouze rostliny, které trhá pomocí velkého a pohyblivého horního pysku, pak je drtí mezi rohovitými deskami na přední části patra a na dolní čelisti a nakonec rozemílají zuby. Dugong musí vyplouvat k hladině pro vzduch, ale může zůstat pod vodou až 20 minut. Jeho přední končetiny mají tvar pádla a ocas je plochý a napomáhá mu v pohybu vpřed. Přestože sirény nemají kromě lidí žádné nepřátele, žije jich nyní nejméně ze všech řádů savců.
Přestože na Madagaskaru se vyskytuje velké množství endemitických druhů, v pobřežních vodách mezi ně nepatří žádný druh mořských savců, protože ti mají většinou větší rozšíření.
