Madagaskar, laboratoř bohů

Ukázky nejlepších listopadových prací - Olga Lechnýřová

MADAGASKAR

Madagaskar je se svou rozlohou 587 041 km² čtvrtým největším ostrovem na světě. Na jihu jím prochází obratník Kozoroha, přibližně v místě toku řeky Onilahy. Do doby před 165 miliony lety byl připojen k africkému kontinentu, ale nyní je od pevniny oddělen 422-925 km širokým pruhem moře, který se nazývá Mosambický průliv a každý rok se vzdaluje o 2 cm. Prochází tudy Mosambický proud rychlostí 2,8 km/hod s průměrnou teplotou 22-28°C.

Díky této izolaci se na Madagaskaru moho vyvinout tolik endemitních druhů.

Madagaskar má velice rozmanité klima. Určuje ho několik faktorů: to že leží v oceánu, odkud jde vítr a relativně vysoké hory na ostrově. Celkově zde panuje tropické klima, mírnější ve vnitrozemí a suché na jihu.Vítr jde většinou z východní strany a monzunové deště ze severovýchodu, což způsobuje, že většina srážek spadne na východním pobřeží a na severu, který je relativně vlhký, kdežto jih a centrální hory jsou suché po většinu rok. Západní pobřeží ostrova je sušší než východní pobřeží nebo Centrální vrchovina, protože pasáty, které sem směřují ztrácí svou vlhkost. Nejsušší je jihovýchod, který má charakter polopouště a nejméně srážek (kolem 300 mm/rok) spadne u Toliary.

Na Madagaskaru se dá poměrně dobře rozlišit období sucha a dešťů. Přesný začátek a konec je dán nadmořskou výškou daného místa a pak také zeměpisnou šířkou. Obecně se dá říct, že období dešťů je od listopadu do března a období sucha je od dubna do října. V období od ledna do března je východní pobřeží vystaveno cyklónům. V únoru 1994 zasáhla Madagaskar cyklóna Gerolda, nejhorší od roku 1927. Zabila sedmdesát lidí a zanechala za sebou 500 000 lidí bez domova.

Několik velkých horstev jako je Ankaratra Massif (2700m.n.m.) jsou místem vzniku hlavních madagaskarských řek. Řeky, které se vlévají do Mosambického průlivu a řeky tekoucí do Indického oceánu jsou odlišné. Na východě se náhorní plošina zvedá velice náhle, a tak jsou i tyto řeky krátké, rychlé a s mnoha vodopády. Na západě z mírně se svažujího horstva tečou dlouhé a pomalé řeky.

Hlavním tokem je asi Mangoky, která měří 564 km a pramení v Centrální vysočině východně od města Fianarantsoa. Řeka Mangoky na jihozápadě protéká pravděpodobně největším baobabovým lesem na světě. Ty jsou součástí ekosystému tropického opadavého lesa. Betsiboka měří 525 km. Díky lidské činnosti a zvětrávání přenáší řeka velké množství červěně zabarvených usazenin. Dalším velkým tokem je Onilahy a Tsiribina.. Reprezentantem krátké řeky vlévající se do Indického oceánu je Mangaro a Manamara. Série lagun na západním pobřeží je spojena v kanál Pangalanes který měří 640 km a spojuje Farafangana a Mahavelona. A nebyl by to Madagaskar, kdyby se také ve sladkých vodách nevyskytovaly endemitní druhy. Je to např. slepá ryba Typhleotris madagascariensis, dále jsou to bodlíni, malí savci, kteří žijí na pobřežích řek a živí se rybami, žábami a vodním hmyzem, či sladkovodní želva Eretmochelys madagascariensis, jejíž počty se snižují se zanikáním jejího přirozeného prostředí. Spousta druhů zatím ani nebyla objevena. Bohužel mohou vyhynout dříve než se tak stane. Madagaskarské řeky měli historický význam jako ochrana sousedních lesů, ale mnoho těchto lesů bylo vykáceno. To vede k naplavování půdy. Tento ekosystém je také ohrožen pěstováním rýže, nadměrným rybolovem ale hlavně intodukcí nových druhů, které původní druhy zatlačují do vnitrozemí.

Jezero Aloatra (Lac Aloatra) je největší madagaskarské jezero, které i s okolními mokřady zaujímá plochu 7 225 km² a je nejvýznamější oblastí pěstování rýže. Tyto podmáčené oblasti jsou chráněny Ramsarskou úmluvou od 2.2 2003. Okolní vrcholy byly dříve zalesněny, ale nyní je většina lesů vypálena kvůli získávání půdy na rýžová pole, a tak je jezero zanášeno usazeninami. Jezero má tak v období sucha hloubku pouhých 60 cm. V okolí jezera žije lemur Hapalemur griseus alotrensis, jehož populace v posledních letech poklesla o 60% a jeho areál výskytu je omezen na 200 km². Vyskytuje se zde také velké množství vodního ptactva včetně kachny madagaskarské (Anas melleri) a dvou kachen, které jsou endemity tohoto jezera. Je to Aythya innotata a Tachybaptus rufolavatus. Oba druhy jsou kriticky ohrožené.

Madagaskar se dá geograficky rozdělit na několik částí, na východní pobřeží, na masif Tsaratanana , Centrální vysočinu, západní pobřeží a jihozápad.

Východní pobřeží se skládá z úzkého pruhu nížin, které jou široké asi 50 km, které jsou tvořeny sedimenty a nivními půdami. Toto pásmo velice rychle překonává převýšení a navazuje na Centrální vrchovinu. Pobřeží není členité jako západní až na zátoku Baie d´Antongil. Nachází se zde také Canal des Pangalanes který je přirozeným dílem přírody, vzniklým nanášením písku z Indického oceánu z jedné strany a splavováním bahna z druhé strany. Toto je hlavní charakteristika pobřeží. Nedoporučuje se zde plavat, protože se zde vyskytují žraloci

Masif Tsaranana se nachází na severu ostrova a ležízde nejvyšší vrchol Madagaskaru Montagne d'Ambre (Ambohitra), který je sopečného původu. Pobřeží je velmi členité, dva hlavní zálivy jsou Antsiranana (Diégo Suarez) a ap d'Ambre (Tanjon' i Bobaomby) a táké Nosy Be.Nosy Be (Nossi-bé) je ostrov, který leží u severozápadním pobřeží Madagaskaru. Nosy Be znamená v malgaštině velký ostrov. V sedmnáctém století byl ostrov nazýván Assada. Je to vulkanický ostrov a má rozlohu 300 km². Jeho nejvyšším vrcholem je Mont Passot (249m). Je vzdálen 5 km od pevniny. Okolo Nosy Be jsou i menší ostrovy jako Nosy Komba, Nosy Mitsio, Nosy Sakatia, a Nosy Tanikely. Na ostrově leží město Andoany.

Centrální vysočina má nadmořskou výšku 800-1800 m.n.m. Její reliéf je různorodý; oblé i rozrušené kopce, masivní žulové výlevy, vyhaslé sopky ale i nivní půdy, které byly využity pro založení rýžových polí. Na západ se svažuje mnohem pozvolněji než na východ, kde stékají z hor prudké řeky. V Centrální vysočině se nachází Anjafy High Plateaux, což jsou formace sopečného původu. V kráteru se tu nachází jezero Itasy. Dále Ankaratra Massif s výškou kolem 2600 m.n.m. a Ivakoany Massif na jihu. Isalo Roiniforme Massif leží mezi Centrální vysočinou a západním pobřežím. Antananarivo, hlavní město, leží v severní části vysočiny, ve výšce 1468 m.n.m. Nachází se tu také jezero Alaotra v nadmnořské výšce 761m. V této oblasti jsou častá zemetřesení.

Západní pobřeží je tvořeno několikavrstevnými usazeniny. Je mnohem více členité než východní pobřeží, obzvláště na severu, kde je mnoho zátok jako Mahajanga. Tyto zátoky poskytují ochranu před vichřicemi, ale dříve stějně tak dobře posloužily jako ochrana proti pirátům. Na této straně pobřeží leží významné přístavy jako Mahajanda, Soalala nebo Maintirano.

Jihozápad hraničí s Ivakoany Massif na východě a Isala Roiniforme Massif na severu. Skládá se ze dvou částí Mahafaly Plateau oblasti pouští, kterou obývají lidé kmene Antandroy.

Madagaskar bývá nazýván ,,velký červený ostrov” díky červené půdě, která má svou barvu díky oxidům železa. Také se zde vyskytují nivní půdy a jíly při ústí řek a na některých místech vápencové stěny a vyvřelé horniny.

Mangrove

Madagaskarským mangrove vyhovují různé klimatické podmínky, ale vyskytují se hlavně podél zapádního pobřeží.Ačkoli je druhová diverzita malá, vyskytují se zde zajímavé druhy stromů. Mangrove také poskytují úkryt mnohým druhům měkkýšů a korýšů. Mangrove využívají i ptáci, mořské želvy, dugongové a lidé, kteří zde loví krevety a získávají odtud stavební materiál.

Mangrove se na Madagaskaru nacházejí hlavně na západním pobřeží. Největší porost mangove roste v zátoce Mahajamba, Bombetoka, Salala a Maintiramo. Mangrove se táhne asi 1000 km podél pobřeží, kde se stýká a korálovými útesy, které chrání mangrove před velkým dmutím. Mangrove jsou zásobovány sladkou vodou z četných madagaskarských řek, díky kterým je do tohoto ekosystému zanášeno množství sedimentů. Na jihu Madagaskaru se mangrove tolik nevyskytují kvůli delšímu období sucha a nižšího množství srážek.

Teplota vody kolísá podle zeměpisné šířky a je různá na severu i jihu. Roční úhrn srážek kolísá od 2000 mm na severu po 350 mm na subtropickém jihu. Střídají se tu chladnější období sucha trvající od května do října a teplejší období dešťů od listopadu do dubna.

Salinita je nejvyšší u severozápadního pobřeží a kolísá přibližně mezi 31,8 % na konci období dešťů po 35,2 % na konci období sucha. Na západním pobřeží je přílivová vlna až 4m oproti východnímu, kde se pohybuje okolo 1m. Hlavní řeky, které ústí na západě jsou Mangoky, Tsiribihina a Betsiboka.

Ačkoli zde bylo zaznamenáno více než 9 druhů stromů, v porostech mangrove se nejvíce vyskytuje 6 druhů stromů čtyř čeledí: Rhizophoracae (Rhizopora mucronata, Bruguiera gymnrrhiza a Ceriops tagal), Avicenniaceae (Avicennia marina), Sonneratiaceae (Sonneratia alba) a Combretaceae (Lumnitzera racemosa). Další hlášené druhy jsou: Xylocarpus granatum a Heritiera littoralis.

Vyskytuje se zde také několik ptačích druhů které obývají mokřadní biotopy. Ty druhy jsou volavka Ardea humbloti, kachna Anas bernieri, kulík Caradrius thoracicus a orel Haliaeetus vociferoides. Tento biotop obývá pravděpodobně i ledňáček Alcedo vintsioides. Biotop je důležitý pro řadu stěhovavých ptáků jako kulíky Charadrius hiaticula a Charadrius sguatarola, volavku bílou (Egretta alba) a kolpíka bílého (Platalea alba). Některé vodní želvy, hlavně Chelonia mydas a Eretmochylys imbriccata, kladou na západním pobřeží svá vejce a příležitostně se zde dají zahlédnout. Ubývající druhy jako Dugong a krokodýl nilský se zde také vyskytují.

Obzvláště vysoká diverzita se týká hlavně rybích druhů čeledí: Mugelidae, Serranidae, Carangidae, Gerridae, Hemiramphidae, Plectrorhynchidae a Elopidae. Podobně jsou na tom i korálové útesy.

Rozloha biotopu byla odhadnuta na 2170-4000 km², přičemž 3270 km² je nejčastěji uváděné číslo. Více než polovina rozlohy připadá celkem na čtyři lokality. Některá mangrove se nacházejí na území mořské biosférické rezervace Mananara, která zahrnuje i korálové útesy.

Mangrove jsou ohroženy urbanizací, nadměrným rybolovem a erozí, kvůli kácení stromů na vasočinách. Některá mangrove byla přeměněna na rýžová pole. Ale díky maléhustotě zalidnění a dostupnosti dřeva z jiných zdrojů nehrozí mangrove hrozba těžby z výjimkou některých oblastí (Mahajanga,Toliara), ačkoli demografické trendy naznačují v budocnosti jiný vývoj.

Trnitý buš

Trnitý buš nebo „trnitá poušť“ je velice zajímavý biom. Zatímco ostrov Madagaskar jako celek je znám vysokou úrovní endemismu jak mezi zvířaty i rostlinami, tak trnitý buš má sám o sobě 95% endemismus na úrovni rostlinných druhů.

Toto společenstvo je domovem šesti druhů primátů reprezentujících čtyři z pěti endemitických madagaskarských čeledí, včetně lemura katy, sifaky a malého nočního lemura Microcebus griseorufus. Pouze malá území s těmito společenstvy jsou chráněna, možná díky omezeným informacím o unikátní fauně a flóře, která se tu vyskytuje. Lesy velice rychle mizí a rozpadají se na fragmenty kvůli výrobě dřevěného uhlí a díky požárům, které zakládají pastevci dobytka kvůli svým stádům. Biom je také také ohrožen invazivními druhy jako je Opuntia spp., a kaučukovníkem Cissus spp.

Trnitý buš se rozkládá na jihu a jihozápadě Madagaskaru, přičemž nejsevernější hranici určuje řeka Mangoky a horské pásmo Anosyennes. Trnitý buš tak leží ve srážkovém stínu tohoto horstva a srážkové úhrny činí 500 mm a méně za rok. Nejsušší oblast leží na jihozápadním pobřeží, kde se množství srážek za rok pohybuje okolo 350 mm. Střídá se tu období dešťů, které je mezi řijnem a dubnem, a období sucha. Množství srážek však kolísá rok od roku a období sucha může trvat 9-11 měsíců. Teplotní maxima se pohybují mezi 30° až 33° a minima okolo 15° až 21°.

Reliéf je poměrně rovinatý s nadmořskými výškami mezi 55m až 200 m.n.m. Výška narůstá směrem od pobřeží k Centrální vrchovině.

Horniny, tvořící podklad tohoto společenstva jsou třetihorní vápence a nezpevněné červené písky, které se vyznačují vysokou propustností, a tak rostlinám neposkytují příliš mnoho zadržené vláhy. Většina rostlin má mnohé adaptace, aby zadržely i tu trochu vody, která je dostupná a minimalizovaly ztráty vody odpařováním. Patří mezi ně rozsáhlý kořenový systém, kmeny a větve vyplněné pórovitým pletivem, redukce listů, trny jako ochrana před okusem, tlustá vosková kutikula či trichomy. Toto společenstvo je podovné společenstvům Mexika.

Rostlinstvo je mozaikovité se zastoupením trav a opadavých dřevin, ale hlavně rostlin z čeledi Didiereaceae, která má čtyři rody a 11 druhů, např: Alluaudia ascendens nebo A. procera, které mohou dosáhnout i 10m výšky. Mezi vyšší rostliny patří i Tetrapterocarton geayi a Gyrocarpus americanus. Některé oblasti úplně postrádají určité druhy z čeledi Didieraeceae, např. na severu se místo druhů Allaudia ascenens a A. procera vyskytují trpasličí baobaby Adansonia fony, Didiera madagascariensis, Pachypodium geayi a rod Delonix.

Z plazů se zde endemitně vyskytuje chameleon Furcifer belalandaensis a F. antimena. Dále želvy Pyxis arachnoides a Geochelone radiata a hroznýšovitý had Acranthopis dumerilii, který se však nevyskytuje výhradně jen zde. Z gekonů jsou to Ebenavia maintimainty a Matoatoa brevipes, leguáni Oplurus saxicola a O. fihereniensis, Phelsuma breviceps.

Také se jen zde vyskytuje 8 druhů ptáků např: Coua cursor nebo Newtonia archoboldi. Dva druhy ptáků se vyskytují jen na úzkém pruhu jihozápadního pobřeží, je to Monias benschi a Uratelornis chimaera.

Vápencové stěny na východ od jezera Tsimanampetsosa hostí čtyři hlavní čeledi: Euphorbiaceae, Didiereaceae, Bombacaceae a Fabaceae. Roste zde výrazná Euphorbia stenoclada a baobab Moringa drouhardii. Endemitem tohoto biomu je cibetovitá šelma Galidictus grandidieri. Do tohoto území zasahuje areál výskytu scinka Mabuya vezo a nočního gekona Ebenavia maintimainty. Jediné chráněné území s tímto ekosystémem je NP Adohahela, kde se také lokálně vyskytuje palma Dypsis decaryi.

Mlžné horské lesy

I v tomto ekosysému se vyskytuje řada zajímavých rostlinných i živočišných druhů., kteří přežívají ve zbývajících fragmentech těchto lesů. Ohrožení je opět ze strany člověka, hlavně rozšiřováním zemědělské plochy. V tomto ekosystému se také prravděpodobně vyskytoval vyhynulý nelétavý pták Aepyornis maximus a žije zde mnoho druhů lemurů. Díky této rozdrobenosti jsou živočišné druhy zde žijí ohroženy vyhynutím v blízké budouctnosti.

Tyto lesy jsou ostrůvkovitě rozptýleny na několika horách Centrální vysočiny s nadmořskou výškou nad 900 m. Největší oblasti s tímto ekosystém jsou v oblasti Sambirano na severozápadě, částečně na Montagne d´Ambre na severu a na některých masifech Centrální vysočiny (Ankaratra, Andringitra) a například kolem jezera Aloatra.

Společenstvo horských lesů bylo na mapách dříve vyznačeno jako významné centrum endemismu východního Madagaskaru. Směrem na východ se tyto lesy střetávají s tropickými lesy v nadmořské výšce asi 800 m.n.m. a na západě přechází v společenstvo listnatých opadavých lesů (600 m.n.m.). Ve vyšších nadmnořských výškách jsou tato horské lesy nahrazeny společenstvem alpinského stupně.

Množství srážek se pohybuje okolo 1500 mm/rok, ačkoli to může být i 2000 mm v okolí Sambirano na severozápadě a tak málo jako 600 mm na jihovýchodě. Teploty se tu pohybují mezi 15°-25°C. Střídá se tu chladné období sucha mezi červencem a zářím a teplejší období dešťů, které trvá po zbytek roku.

Podklad tvoří většinou prekambrické vyvřelé horniny, vzniklé před miliony lety. Je tu několik oblastí, kde se nacházejí zatuhlá lávová pole z poměrně nedávné minulosti. Nyní Centrální vysočinu pokrývají rozsáhlé pastviny ve výškách 1000-1500m. Není zcela jasné do jaké míry byly tyto vrcholy zalesněné a jak moc současný stav zavinil člověk, ačkoli je jasné, že významné změny jsou antropogenního charakteru. Kdysy se v tomto ekosystému vyskytovaly pozoruhodné živočišné druhy jako velcí ptáci čeledi Aepyornithidae, včetně druhu Aepyornis maximus či několik druhů obřích lemurů, kteří byli velcí jako dnešní gorily. Tyto druhy postupně vymřely s příchodem prvních lidí před 2000 lety.

Pastviny, které pokrývají tyto výškové stupně, jsou tvořeny zavlečenými druhy trav a dřevin. Na obrovských plochách se tu vyskytují 3 nebo 4 druhy trav, což má za následek praktickou pustou krajinu s velice malou druhovou rozmanitostí. Převládající traviny jsou Aristida similis a A. fufescens. Zavlečené stromy jako Eucalyptus a Acacia jsou na vysočinách nyní velmi rozšířené. Stále se zde vyskytuje několik původních druhů stromů, např palma Bismarckia nobilis a Ravenala madagascariensis a strom tapia Uapaca bojeri, stejně jako některé stromy rodů Sarcolaena, Tambourissa a Weinmannia. Přes nevelkou vzdálenost od Afriky, má velká část rostlinstva madag. podoblasti návaznast k indické podoblasti, což plyne např. z areálu výskytu láčkovkovitých (Nepenthes madagascariensis) , které se v Afice chybí.

Tento ekosystém se oostatním ekosystémům Madagaskaru podobá v tom, že většina původní vegetace byla zničena. Několik živočišných druhů je striktně vázána na tento ekosystém jako lemur Hapalemur griseus aloatrensis, množství rejsků, bodlínů a hlodavců. 45 druhů savců se nachází pouze v tomto ekosystému a v deštných lesích Madagaskaru, např Hapalemur aureus a H. simus. Z toho 12 druhů je zařazeno na Červené listině. Z ptačích druhů se tu vyskytují kriticky ohrožené kachny Tachybaptus rufolavatus a Aythya innotata. Pěvci Cryptosylvicola randrianasoloi, Crossleyia xanthrophrys a Dromaeocercus brunneus. Více jak 20 ptačích druhů má malý arál rozšíření a žijí kromě tohoto ekosystému ještě v podmáčených oblastech Madagaskaru. Nachází se 25 druhů endemitních plazů a pouze o pět méně obojživelníků. Z chameleonů jsou to Furcifer petteri, F. minor, Brookesia ambreesis, B. antakarana a B. lolontany, dále scinkové Mabuya madagascariensis a Androngo crenni, hadi Pseudoxyrhopus ankafinensis a Liopholidophis sexlineatus. Z obojživelníků jsou to Rhombophryne testudo, Scaphiophryne goettliebi, Mantella crocea, M. cowani, Mantidactylus domerguei, Boophis laurenti a B. microtympanum.

Xerotermní společenstva sukulentních porostů

Tato společenstva se nachází hlavně v jihozápadní a západní části Madagaskaru. Jeho hranice je na jihu naznačena přechodem v trnitý buš a na severu v tropický listnatý les. Na východ zasahuje i na Centrální vysočinu do výšek až 600 m.

Rostlinstvoa živočišstvo tohoto biotopu je podobné trnitému buši a tropickému opadavému lesu. Dřívější popisy fytogeografických oblastí Madagaskaru zařazovali tento biotop jako součást tropického opadavého lesa, ale toto území bylo odděleno, protože v mnohých směrech tvoří přechod mezi oběma výše jmenovanými biotopy.

Podnebí zde vládne suché tropické s různě dlouhými obdobími sucha (nejčastěji mezi květnem a zářím). Během období dešťů (říjen-duben) spadne asi 750 mm srážek. Roční úhrny se pohybují podle oblasti od 575 mm do 1330 mm. Teploty se jsou mezi 25°- 31°C.

Geologické podloží je tvořeno nezpevněnými písky v pobřežních oblastech a třetihorním vápencem ve vnitrozemí. Na jihu se vyskytují metamorfované a vyvřelé horniny. Půdy jsou písčité s naplaveninami okolo řek. Reliéf je poměrně rovinatý. Vegetace je podobná tropickému opadavému lesu, ale je více teplomilná. Tyto druhy mívají různé adaptace jak co nejlépe využít málo dostupnou vodu (ztlustlé vegetativní orgány, kutikula, C₄ systém atd).

Rostou zde výrazné baobaby Adansonia za a A. grandidieri. Také se zde vyskytují stromy čeledí Euphorbiaceae a Leguminosae (Pachypodium spp.), Sapindaceae, Anacardiaceae a Burseraceae. Na jihozápadě mají některé oblasti charakteristiku spíše trnité buši. Zde roste hlavně Didierea madagaskariensis z čeledi Didiereaceae. Tyto lesy rostou na písčitých půdách polopouštního typu s ročními srážkami nižšími než 350 mm.

V tomto biotopu žije 8 druhů lemurů a 60-90 druhů ptáků. Něktéré druhy se vyskytují také v trnité buši a tropickém opadavém lese. Lokálně endemické jsou druhy Mungotictis decemlineata decemlineata), Phaner furcifer pallescens, Hypogeomys antimena, Microcrocebus berthae a Lepilemur ruficaudatus. Z ptáků se tu vyskytují Xanthomixis apperti, Mesitornis variegata, Anas berneieri (ohrožený druh), Charadrius thoracicus, Uratelornis chimaera. Areál výskytu některých plazů je uvnitř tohoto biotopu. Jsou to: Ophlurus cuvieri, Chalarodon madagascariensis a Phelsuma standingi, Pyxis planicauda. Jeden druh gekona Paroedura vazimba je znám pouze z NP Zombitse-Vohibasia. Žijí zde žáby Heterixalus luteostriatus a Dyscophus insularis. Nachází se zde vzácný had Liophidium chabaudi, stejně jako Mabuya tandrefana, Furcifer antimena a Brookesia brygooi. Tento biotop zahrnuje velké toky řek; Taheza, Fiheranana a Onilahy.

Tento biotop se vyskytuje na řadě chráněných území včetně NP Zomitse-Vohibasia, reservaci Andranomena a NP Kirindy-Mitea, ačkoli z celkové rozlohy těchto společenstev je chráněna jen malá část. Některé oblasti jako les Mikea nemají žádnou ochranu.

Hlavním nebezpečím tohoto biotopu jsou požáry a to jak přírodní tak založené lidmi za účelem získání nových zěmedělských ploch a dřevěného uhlí. Vzácný endemitní strom Hazomalania voyroni je tak ohrožen těžbou dřeva stejně tak jako ostatní druhy Givotia madagascarience, Cedrelopsis grevei a Commifora arofy. V některých regionech bez ochrany trpí lovem populace netopýrů Pteropus rufus a Eidolon helvum.

Deštné pralesy

Deštné lesy se nacházejí na východním pobřeží a jsou to důležitá ohniska endemismu na ostově. Stovky druhů obratlovců a možná tisíce druhů rostlin jsou vázáni výhradně na tento biotop. Velká diversita se týká obratlovců, hlavně lemurů. Žije zde spousta ohrožených druhů jako Eutriochis astur, zakrslý lemur Allocebus trichotis a poměrně nedávno objevený lemur Hapalemur aureus, což naznačuje, že tento biotop není ještě zcela zmapován. Tyto biotopy jsou jedny z nejohroženějších na světě kvůli velkému kácení stromů za účelem získání nové půdy.

Deštné lesy se rozprostírají v nížinnatých oblastech podél východního pobřeží od do nadmořských výšek okolo 800 m.n.m. Jih tohoto území leží v srážkovém stínu horstva Annosyennes. Na poměrně malém území tyto hory přechází v trnitý buš. Na západě tento biotop přechází v horské lesy, vyskytující se na Centrální vysočině.

Průměrné roční srážky se pohybují kolem 2000 mm. V některých regionech mohou být srážky až 5000 mm (Masaola Peninsula). Je zde mírné a chladnější období dešťů trvající od května do září. Cyklony se v některých letech vyskytují hlavně od listopadu do března. Teploty se tu pohybují kolem 26°C.

Podloží je tvořeno hlavně přeměněnými a vyvřelými horninami. Také se tu vyskytují lokální ložiska křemenu a mramoru (Antongil Bay). Na zapadě, v nížinatých oblastech, jsou lávová pole a nezpevněné písky.

Zatím nejsou sjednoceny ani názory na dělení deštného lesa, ale obecně by se dalo říci, že zde převládají tři základní typy vegetace, které korespondují s nadmořskou výškou. Nížinatý deštný praleles (0-800m.n.m.), deštný horský les (800-1300 m.n.m.) a sklerofylní horský les (1300-2300 m.n.m). Ačkoli je jasné, že rostlinstvo i živočišstvo se hodně mění se vrůstající nadmořskou výškou, přechod mezi jednotlivými rostlinnými společenstvy je poměrně nepatrný a pomalý. V nížinatém pralese se vyskytují následující rody a čeledi: Diospyrus (Ebenaceae), Ocotea (Lauraceae), Symphonia (Guttiferae), Tambourissa (Nonimiaceae) a Dalbergia (Leguminosae). Ve vyšších horských stupních je stejné druhové zastoupení, ale stromy dosahují nižšího vzrůstu (20-25m), ačkoli některé jsou vázany na specifickou nadmořskou výšku jako Weinmannia (Cunoniaceae) a Schefflera (Araliaceae). Dalším význačným rysem tohoto stupně je druhová rozmanitost rodu Pandamus (Pandanaceae) a epifytních rostlin.

V tomto biotopu se vyskytuje všech pět čeledí madagaskarských primátů, sedm rodů hlodavců, šest rodů šelem a několik druhů netopýrů. Všech pět čeledí je reprezentováno 15 druhy lemurů, kteří se vyskytují hlavně východě. Je to ksukol (Daubentonia madagascariensis), zakrslý lemur Allocebus trichotis, lemuři (Varecia variegata variegata, a V. v. rubra), Indri indri, Avahi laniger, Propithecus dialema dialema, P. d. edwardsi, Hapalemur aureus, H. simus, Eulemur fulvus albocollaris, E. f. collaris a E. rubriventer. 22 z 25 druhů jsou ohroženy z toho 8 druhů kriticky.

Vyskytuje se zde 45 druhů ptáků, kteří nejsou nikde jinde na ostrově. Spousta z nich patří do čeledí Mesitornithidae, Brachypteraciidae, Philepittinae, Vangidae, Bernieridae a Couinae, z nichž některé druhy patří k nejvzácnějším na světě (Tyto soumagnei a Eutriorchis astur). Žije zde 50 druhů plazů (Calumma gallus, C. cucullata, C. furcifer balteatus, Microscalabotes bivittis, Uroplatus lineatus, Homopholis antongilensis, Brygoopsis coulagesi) a 29 druhů obojživelníků (Heterixalus alboguttatus, Mantella aurantianca, M. pulchra, Mantidactylus argenteus a M. klemmeri). Druhově rozmanité jsou i druhy orchidejí (82% endemitních druhů) a palem kterých je ze 171 druhů endemitních 97% (Dypsis, Neophloga). Z orchidejí je nejznámnější Angraeceum sesquipedale s 35 cm dlouhou ostruhou. Druh Coua delalandei byl naposledy zaznamenán a je již pravděpodobně vyhynulý.

Pouze 7% lesů je součástí nějakých rezervací, zatímco zbytek nemá žádnou ochranu a je ohrožen těžbou dřeva a vypalováním.

Tropický opadavý les

Suché opadavé lesy na západě Madagaskaru jsou jedny z nejvíce zajímavých tropických lesů. Jsou charakteristické (jako většina biotopů Madagaskaru) vysokým stupněm endemismu na úrovni druhů, rodů, ale i čeledí. Také tato rostlinná společenstva jsou ohrožena nekontrolovaným vypalováním za účelem získání nové půdy. Od té doby, co se zde usadil člověk, stačil zničit 97% rozlohy z původní rozlohy lesů.

Podnebí zde vládne tropické, s teplotami kolem 30-33°C a minimem 8-21°C. Střídají se zde období sucha a dešťů. Nejvíce dešťových srážek spadne na přelomu roku. Průměrný roční srážkový úhrn je 1000-1500 mm. Toto území leží ve srážkovém stínu Centrální vysočiny a tak se může období sucha protáhnout. Reliéf postupně nabývá výšek kolem 600 m.n.m. na východě, kde se stýká s Centrální vysočinou.

Tento region se dělí na dvě podoblasti: západní Madagaskar (od Ampasindava Peninsula po Belo-Sur-Tsiribihina a Maromandia) a potom jih ostrova. Tato společenstva navazují na společenstva xerotermních porostů.

Geologie tohoto území je různá. V některých oblastech se vyskytují prekambické horniny, nezpevněné pískovce a třetihorní vápence. Některé vápencové skály byly vystyveny krasovým jevům a vznikly zde útvary zvané tsingy.

Biotop tropického opadavého lesa není homogenní, ale je tvořen i sekundárními lesy a pastvinami, ačkoli před 2000 lety tomu tak pravděpodobně nebylo. Lesy jsou tvořeny hlavně listnatými stromy, které během období sucha ztrácejí své listy, a v důsledku toho jsou tyto lesy charakteristické vysokou vrstvou humusu, což vede k odlišnosti mezi rostlinnými druhy. Hlavní rozdíl je vevětším vzrůstu stromů (10-15 m) oproti stromům, které rostou na písčitých a vápenitých půdách. Zde rostoucí stromy jsou representovány čeleděmi: Leguminosae, Bignoniaceae, Euphorbiaceae, Sapindaceae, Anacardiaceae, Asclepiadaceae, Rubiaceae. Rostou zde orchideje rodu Lissochilus. Většina zde rostoucích druhů má odlišný vzhled jako důsledek adaptace horkému podnebí. Jsou tyto rody: Adenia, Pachypodium, Adansonia, Moringa a Delonix hildebrantii.

Žije zde mnoho druhů lemurů včetně pěti poddruhů rodu Propithecus, tří druhů rodu Lepilemur, a pěti druhů rodu Microcebus. Dalšími endemickými savci jsou: Eulemur mongoz, Nesomys lambertoni, Microcebus ravelobensis, M. tavaratra, M. myoxinus, Macrotyrsomys ingens, Eulemur fulvus. Žije zde také největší šelma Madagaskaru fosa (Cryptoprocta ferox) a několik dalších malých šelem. Ve vlhčích regionech žije želva Erymnochelys madagascariensis, které je příbuzná jihoamerickému rodu Podocnemis, želva Geochelone yniphora, chameleoni Brookesia exarmata, B. decaryi, Furcifer tuzetae, F. rhinoceratus, F. angeli, had Lycodryas citrinus, gekoni Paroedura maingoka, P. vazimba, P. tanjaka, Uroplatus geuntheri, Lygodactylus klemmeri, scinkové Mabuya tandrefana, Pygomeles braconnieri a Androngo elongatus.

Vyskytují se zde také ptáci, kteří jsou většinou vázáni na vlhčí regiony jako jsou řeky a jejich jezera (Betsiboka, Mahajamba, Manambolo). Tyto druhy jsou: Anas bernieri, Haliaeetus vociferoides, Ardea humblotti, Amaurornis olivieri. Všichni tyto ptáci jsou závislý na podmáčených oblastech a někteří využívají i mangrove.

Většina území s těmito rostlinnými společenstvy byla již zničena, a celková polcha nyní je přibližně 50 000km².

Kepor.., co?

Sainte-Marie. Mělké a teplé vody tohoto zálivu ožívají díky písním stovek velryb, které se sem rok co rok vracejí, aby se rozmnožili.

Pozorování velryb je oblíbená turistická atrakce, která se v posledních deseti letech velice rozmohla. A ačkoli má Madagaskar pouze 19 000 obyvatel, na severu východního pobřeží se nachází více jak padesát hotelů, včetně tří postavených minulý rok. Není překvapují, že místní odborníci a majitelé hotelů jsou rozhodnuti bránit jak velryby, tak i jejich prostředí. Místní říkají, že rozvoj turismu je způsob, jak zachránit keporkaky. Je tu však jedno nebezpečí ze strany rybářů, že se nechají zlákat možností profitu a začnou velryby lovit.

Keporkakové jsou 14-18 metrů velké, 30000 kg vážící velryby. Záda má tmavě modrá a břicho je většinou světlejší. Ploutve má jedny z nejdelších mezi velrybani, tvoří asi třetinu jeho tělesné délky. Keporkakové se vyskytují v tropických vodách v blízkosti pobřeží během léta, a v polárních mořích během zimy, kde se živí fytoplanktonem a menšími rybami.

Migrace keporkaků jsou jedny z nejdelších (8000 km). Vydávají řadu zvuků, což je předmětem zájmu mnohých vědců. Sociální organizace je proměnlivá. Většinou se keporkakové pohybují samotářsky max. v několika kusech.

Pozorováním a ochranou se zabývá hlavně Cetacean Research and Conservation Program (CBC).Ve spolupráci s WCS (Wildlife Conservation Society) byly shromážděny nové informace o jejich populacích, chování a migračních trasách.

V mořích Madagaskaru se nepohybují jen keporkakové, ale i dugongové, kteří občas zavítají do mangrove, několik druhů delfínů a plískavic.