Ukázky nejlepších listopadových prací

Filip Husník

1. Základní údaje

Geografické údaje
rozloha: 587,040km2 , 5500km2 zaujímají vodní plochy
poloha: čtvrtý největší ostrov světa, 400km od východního pobřeží Afriky
geografické členění: centrální vysočina s osamocenými horami a sopečnými masivy,na Z mírný svah, na V strmý svah k pobřeží
nejvyšší hora: Moromokotro(2876m) , pohoří Tsaratanana
nejsevernější místo : Cap d`Ambre
nejjižnější místo : Cap Sainte Marie
délka pobřeží: 4828km
klima: aridní na jihu a jihozápadě ostrova, temperátní v centrální části a tropické na východním pobřeží
přírodní zdroje: grafit, bauxit, chrom, mramor, slída, křemík, uhlí
časový posun: + 2 hodiny vůči středoevropskému času

Obyvatelstvo
počet obyvatel: 18 040 341(odhad na rok 2005)
hustota zalidnění: 31 obyvatel/km2
věková struktura: 0-14 let: 44.8% (muži 4,051,832/ženy 4,038,837)
15-64 let: 52.1% (muži 4,657,346/ženy 4,745,971)
65 let a více: 3% (muži 247,146/ženy 299,209) (odhad 2005)
populační růst: 3,03% (odhad 2005)
počet narození: 41,66/1000 obyvatel (odhad 2005)
počet úmrtí: 11,35/1000obyvatel (odhad 2005)
dětská úmrtnost: celková: 76.83 úmrtí/1000 narození
muži: 85.05 úmrtí/1000 narození
ženy: 68.36 úmrtí/1000 narození (odhad 2005)
průměrný věk:celá populace – 56,95 let
muži – 54,57 let
ženy – 59,4 let(odhad 2005)
plodnost: 5,66 narozených dětí na jednu ženu (odhad 2005)
úřední jazyk: malgaština, francouzština
etnické skupiny: malgašové(Antaifasy, Antaimoro, Antaisaka, Atankarana, Antambahoaka, Antandroy ,Antanosy, Bara ,Betsileo, Betsimisaraka, Bezanozano, Mahafaly, Makoa, Merina, Mikea, Sakalava, Sihanaka, Tanala, Tsimihety, Vezo, Zafimaniry), evropané, komořané, arabové
náboženství: původní - 52%
křesťané - 41%
muslimové – 7%
gramotnost: celá populace – 68,9%
muži - 75,5%
ženy – 62,5%(odhad 2003)
měna: malgašský frank (MGF)

Vláda
státní zřízení: republika
hlavní město: Antananarivo
oficiální název: Repoblikanii Madagasikara (Republique de Madagascar)
národnost: Malgaššká
nezávislost: od Francie, 26. června 1960
administrativní členění: 6 provincií (faritany) pojmenovaných podle hlavních měst- Antananarivo, Antsiranana, Fianarantsoa, Mahajanga, Toamasina, Toliara
prezident: Marc Ravalomanana (od 6.května 2002)

Vodopisná charakteristika
Madagaskar je z východu obklopen Indickým oceánem, kterým protéká Jižní rovníkový proud (teplý) a ze západu Mosambickým průlivem, kterým protéká proud Střelkového mysu (teplý).

Nejvíce srážek dopadá na východní část ostrova, je to ovlivněno hlavně severovýchodními větry. Na některá místa dopadá až 9000 mm srážek ročně, proto je také okolí zálivu Antongil nazýváno „nočník Madagaskaru“. Západní část ostrova je ve srážkovém stínu hor, které vedou od severu k jihu, srážky jsou velmi nízké, 800 - 350mm ročně. Období dešťů připadá na období od říjnu do května. Většina dlouhých a velkých řek je na západní polovině ostrova, na východní polovině jsou řeky většinou prudké a rychlé. Nejdelší řekou je Mangoky (821km), největší plochu povodí má řeka Betsiboka. Další řeky od J k S: Onilahy, Ihosy, Mananmara, Zomandao, Malsiatra, Tsiribihina, Mahajilo, Mania, Manambolo, Mahavany, Mahajumba, Sofia. Největším jezerem Madagaskaru je Alaotra, rozprostírající se na ploše 20000 ha v období sucha a až 60000 ha v období dešťů. Ostatní jezera jsou spíše menší velikosti : Lac Ihotry, Lac Tsiazompaniry, Lac Mantasoa, Lac Kinkony. Podél východního pobřeží formují umělá i původní jezera a kanály 600 km dlouhou vodní cestu známou jako Canal des Pangalanes.

2. Rostlinná společenstva

Madagaskar je jedním z center megadiverzity (další místa jsou Amazonie, Papua Nová Guinea, Havaj…). Z více něž 12000 vyšších rostlin je jich přibližně 85% endemických. Způsobuje to především 120 milionů let ostrovní izolace a velmi různorodé klima v různých částech ostrova. Vyvinuly se zde všechny základní typy biotopů: deštné lesy, savany, vysokohorské lesy, pouště a polopouště, suché poloopadavé a opadavé lesy i příbřežní mangrovové porosty. Pasáty vanoucí převážně z východu a monzuny ze severozápadu přinášejí vláhu hlavně na východní polovinu ostrova, západní část je ve srážkovém stínu hor.

Tropický deštný les(horský a nížinný)

Původně celá východní polovina ostrova, nyní jsou již velké plochy vypáleny a vykáceny a tvoří pastviny pro dobytek. Z původního porostu zůstává asi 20%. Nejvíce dochovaných ploch leží na severovýchodní části ostrova s největšími srážkami až 9000 mm , teplota 15-20 °C většinu dne zde prší nebo mrholí, unikátem horského deštného lesa je národní park Montagne d’Ambre, zde se les vyskytuje okolo 1500 m nadmořské výšky. Nejvyšší stromové patro dosahuje až 40 m, vyskytuje se zde velké množství dřevin (Canarium madagascariensis, Hedycaryopsis madagascariensis, Ocotea madagascariensis, Gambeya boviniana ), stromové patro tvoří převážně stromové kapradiny a palmy(Neodypsis, Chrysalidocarpus), většina stromů je porostlých epifyty. Střídá se zde období dešťů(říjen-květen) a sucha.

Trnitý buš (bush épineaux, spiny bush)

Jihozápadní část ostrova okolo správního města Toliara, srážky kolem 350 mm ročně, většinou v několika velkých deštích, teplota ve stínu se pohybuje kolem 35 ° C. Rostliny, vyskytující se na tomto území mají xerofytní charakter s prvky sukulentní flory a tvoří jedinečné společenstvo, které se nevyskytuje nikde jinde na světě. V různých oblastech má mnoho různých podob. Vlhčí oblasti na červeném lateritovém podloží se odlišují výskytem travin od suchých oblastí na vápencovém podloží. Trnitý buš lze nejlépe popsat jako zapojený porost, většinou okolo 5 metrů výšky. Většina rostlin má trny, voskovitou kutikulu listů a zásobní pletiva, která jsou adaptací na nedostatek vody. Nejvíce rostlin je z čeledi Didieraceae a rodů Euphorbia a Pachypodium, které znají všichni pěstitelé sukulentů. Průměrnou výšku všech rostlin převyšují baobaby, kterých roste na Madagaskaru sedm druhů, na jihozápadě se nacházejí pouze Adansonia madagascariensis a A. fony.Z nesukulentních dřevin se vyskytují malolisté akácie. Původní porosty trnitého buše pomalu vytlačují introdukované agave a opuncie.

Suché savanové a stepní formace s opadavými lesy

Nejzápadnější část ostrova s nízkými srážkami.

Mangrovové porosty

Pouze na západním pobřeží, které je členité a pozvolna klesá k mořskému šelfu.

Sekundární travní a křovinné formace

Centrální pahorkatina s chladným klimatem (16-19° C)

Masožravé rostliny Madagaskaru

Nepenthes (láčkovka)

Dvoudomé liány, kořenící v zemi, rostou na stanovištích s dostatkem světla a vysokou vzdušnou vlhkostí. Láčky vznikly přeměnou listové čepele a nynější čepel je původní řapík. Kořist je lákána pestrou kresbou a barvou láčky a vůní žlázek, které se vyskytují na víčku. Po hladkém obústí spadne hmyz do konvice, která je naplněna trávicí kapalinou (pH 1,9 – 5,9 ), obsahující pepsin – látku, která je i v lidském žaludku. Okraj pasti má dokola štětiny, rostoucí dovnitř, pod nimi je vosková část, po které hmyz sklouzne dovnitř. Tekutina narozdíl od jiných stojatých vod nikdy nehnije, protože je prokysličená kyslíkem unikajícím z buněk na vnitřní straně láčky. V láčkách se vyvíjejí larvy komárů, pakomárů, much a mnoha dalších organismů. Na Madagaskaru se vyskytují pouze dva druhy láčkovek: Nepenthes madagascariensis a Nepenthes masoalensis. Nepenthes madagascariensis má 15 – 20 cm dlouhou, červenožlutou láčku, je to madagaskarský endemit, vyskytuje se asi na 70 km2 okolo Fort Dauphin, v současné době je však ohrožena plánovanou těžbou zinku.

Drosera ( rosnatka)

Na Madagaskaru rostou čtyři druhy: D. burheana, D. indica, D. natalensis a D. madagascariensis. Ta byla objevena v roce 1824, roste v nadmořské výšce 1000 - 2000 metrů, dorůstá až 25 cm, narozdíl od ostatních rosnatek vytváří stonek.

Genlisea margaretae

Svými velkými kořeny chytá hlavně podzemní zástupce protozoí

Utricularia ( bublinatka)

Bublinatky rozdělujeme podle prostředí, kde rostou na terestrické(pozemní), akvatické(vodní) a epifytické. Obsazují různé biotopy od nížin do hor, rostou na minerálně chudých půdách. Svou kořist lapají do měchýřku (maximální velikost je 5 mm). Kořistí je zooplankton nebo zooedafon. Kolem ústí měchýřku jsou citlivé chloupky, které při podráždění způsobí otevření měchýřku a nasátí oběti dovnitř. Na Madagaskaru se vyskytuje 18 druhů: U. appendiculata, U. arenaria, U. benjaminiana, U. bisquamata, U. caerulea, U. cymbantha, U. firmuta, U. foliosa, U. foveolata, U. gibba, U. inflexa, U. livida, U. prehensilis, U. reflexa, U. scandens, U. stellaris, U. subulata, U. welwitschii

3. Zpívající keporkaci

Do zátoky Antongil na severovýchodě Madagaskaru se každoročně vrací přibližně 250 jedinců keporkaka, aby zde našli své partnery a zplodili potomstvo. Léto tráví ve vodách Antarktidy, kde mají dostatek potravy a na zimu se přesouvají do teplých vod, kde samice rodí potomstvo. Jsou to jedni z nejzajímavějších kytovců, především kvůli zpěvu samců, skokům nad hladinu, spolupráci při lovu a tvorbě sítí z vydechovaných bublin.

Základní údaje

Keporkak (Megaptera novaeangliae) se odlišuje od ostatních kytovců dlouhými, až pětimetrovými prsními ploutvemi. Jeho latinské jméno by se dalo přeložit jako Velká křídla Nové Anglie, což souvisí s prsními ploutvemi a místem, kde byl poprvé popsán. Dorůstá délky 13-17 metrů a váhy 25-40 tun. Dožívá se až 40 let. Odhaduje se, že přežívá 25000 – 35000 jedinců na celém světě. Potápí se většinou na 15 minut, ale vydrží až 30 minut pod vodou. Mohou se potopit až do hloubky 200 m. Jejich potravu, kterou cedí přes kostice tvoří drobní korýši (kril) a malé ryby. Spořádají 2 tuny potravy denně, což je přibližně 1,5 milionu kalorií. Mláďata denně vypijí 200 litrů mléka.

Keporkak je na horní straně těla modročerný, na spodní straně má bílé skvrny. Barevné varianty a boulovité okraje prsních ploutví pomáhají vědcům rozpoznat jednotlivé jedince. Světová populace je rozdělena do několika skupin, které se spolu téměř nepotkávají, ale mají stejný životní cyklus. Léto tráví v chladných vodách poblíž pólů, kde mají dostatek potravy a na zimu se přesouvají do tropických nebo subtropických vod, kde plodí potomstvo a nepřijímají potravu.

Skoky nad hladinu

Keporkak zdvihá své 40tun vážící tělo z vody pomocí ocasu , ve vzduchu se otočí a padá zpět na hřbet. Na tento manévr spotřebuje ohromné množství energie. Dopad je doprovázen ohromným gejzírem vody a zvukovou vlnou. Existuje několik teorií na vysvětlení tohoto jevu. Možná se snaží zmírnit podráždění od kožních parazitů, možná je to způsob komunikace, ukázka síly před samicemi nebo to dělá pouze pro zábavu.

Bublinkové sítě

Zajímavá je spolupráce keporkaků při lovu celých hejn ryb. Obeplují dokola celé hejno a někteří vypouští bublinky, aby narušili orientaci ryb. Některý z nich poté spolkne celou skupinu ryb.

Zpěv keporkaků

Vědci vědí o zpěvu keporkaků od šedesátých let dvacátého století, kdy Roger Payne rozpoznal zvuky, které vydávají , jako opakované a strukturované. Zpívají je pouze samci v teplých vodách. Předpokládá se, že samci zpívají, aby nalákali samice, ale přesná sociální funkce zpěvu je stále neznámá. Zpěv má největší rozsah frekvencí mezi velrybami - 20-9000 Hertz. Zvuky o vyšší frekvenci se šíří jen stovky metrů, nízkofrekvenční zvuky jsou zachytitelné na vzdálenost několika kilometrů. Všichni samci na jednom území zpívají stejnou píseň, ale písně se velmi liší u populací z různých částí světa. Skladba je dlouhá 15 minut a několikrát se opakuje. Každý rok se skladba lehce změní, objevují se nové motivy, nové sloky.

Zajímavá změna nastala u zpěvu australských keporkaků. V roce 1995 zaznamenával Mike Noad zpěv východoaustralských keporkaků a zjistil, že se téměř neliší. O rok později se objevil u dvou jedinců zcela nový druh písně. Další rok nová píseň zcela převládla. Při srovnání se zpěvem západních keporkaků vyšlo najevo, že byla pouze přejata jejich píseň.

V zátoce Antongil v roce1996 začal projekt CBC (Center for Biodiversity and Conservation) a WCS (The Wildlife Conservation Society), který měl za úkol pozorovat chování kytovců. Postupně se rozrostl do mezinárodní snahy o záchranu mořských savců. Multimediálním podporovatelem se stal server www.discovery.com. Malgašská odbornice na kytovce Yvette Razafindrakoto a Howard Rosenbaum zde nahráli několik zpěvů keporkaků. Zde si můžete krátkou ukázku poslechnout.