Ukázky nejlepších listopadových prací

Petr Benda

1. Uveďte všeobecné zeměpisné údaje a vodopisnou charakteristiku Madagaskaru (říční síť, jezera, rozložení srážek...)

rozloha ostrova: 587 041 km2
počet obyvatel: 13 725 000 (1994)
hlavní město: Antananarivo
nejvyšší hora: Maromokotro 2876 m.n.m.
nejdelší řeka: Mangoky 560 km
úřední jazyky: francouzština a malgaština
vývoz: káva, sisal, vanilka, hřebíček, cukr, ropné produkty
zdroje: grafit, chromit, uhlí, bauxit, sůl, křemen, polodrahokamy, slída a ryby

Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem na světě. Nachází se naproti Mosambiku u jihovýchodního pobřeží Afriky. Od Afriky ho odděluje Mosambický průliv. Je to nejdelší průliv na světě (délka 1760 km, šířka 422 až 925 km).

Většinu ostrova vyplňuje rozsáhlá náhorní plošina rozčleněná tektonicky a říčními toky do řady středně vysokých horských masivů. Největším je vulkanický masiv Tsaratanana s vrcholem Maramokotro na severu ostrova. Vyskytuje se zde množství jezer v kráterech vyhaslých sopek a oblast je i seismicky aktivní. Na severu a na jihu spadají hory prudce ke skalnatému pobřeží, na východě zlomovým svahem do úzké pobřežní nížiny s lagunami, lemované korálovými plážemi. Pouze na západě náhorní plošina klesá pozvolna do rozsáhlých pobřežních nížin. Řeky z východního úbočí prudce stékají do Indického oceánu, na západě delší řeky jako Betsiboka, Tsiribihina a Mangoky meandrují a vytvářejí úrodné náplavové nížiny.

Podnebí se mění s ohledem na nadmořskou výšku. Ale o podnebí bych se rád zmínil až v druhé otázce, protože ta se týká rostlinstva a já si myslím, že právě flora je závislá na podnebí a asi bude správnější uvést rostlinstvo a podnebí pohromadě.

Jezera

Jak už jsem se zmínil, na Madagaskaru je mnoho malých jezer. Tato malá jezera najdeme sice jen na podrobných mapách, ale pro místní obyvatelstvo a pro místní faunu mají tato jezera obrovský význam. Malgaši si jezer velmi váží a některé z nich dokonce uctívají.

Největším jezerem je jezero Alaotra. Nachází se v severní části ostrova. Je dlouhé 40 km a nachází se v nadmořské výšce 761 m. Na západě a na východě je ohraničeno dvěma útesy.

Dalším známým, i když malým jezerem je jezero Anosy. Známé je proto, že leží v hlavním městě. Přibližně uprostřed jezera je památník padlých, na který vede cesta. Na toto jezero je krásný pohled například z pahorku Rova.

Mezi další důležitá jezera patří Kinkony na severozápadě a Ihotry na jihozápadě.

Řeky

Řeky jsou na Madagaskaru velmi důležité. Někdy mohou ale škodit. Třeba v období cyklonů se mohou vylít z koryt a způsobit tak velké škody. Jiné řeky, hlavně na jihu, mohou naopak vysychat.

Mananara a Mangoro tečou z centrálních vysočin na východní pobřeží, stejně jako řeka Maningory, která vytéká z jezera Alaotra. Mezi další řeky tekoucí na východ do Indického oceánu patří Bemarivo, Ivondro a Mananjary. Tyto řeky jsou krátké, protože vodní předěl je blízko východního pobřeží. Vzhledem ke strmým stoupáním tečou rychle a často tvoří nádherné vodopády. Řeky tekoucí na západ a vlévající se do Mosambického průlivu jsou delší a mnohem pomalejší, vzhledem k pomalejšímu svažování terénu.

Hlavní řeky jsou: Sambirano, Marajamba, Betsiboka (v jejím ústí je přístav Mahajanga), Mania, Mangoky a Onilahy. Ikopa, která protéká kolem Antananariva je přítokem Betsiboky. Mangoky má povodí zhruba 50 000 km, Ikopa a Betsiboka 18 500 km a 11 800 km. Hlavní řeka na jihu je Mandrare s povodím 12 435 km, často ale vysychá.

Rozložení srážek

O rozložení srážek se zmíním jen ve zkratce, protože podrobně bych se o nich chtěl rozepsat až v druhé otázce v závislosti na rostlinstvu.

Zjednodušeně lze říci, že na většině ostrova jsou průměrné roční srážky v rozmezí 1500 -2500 mm. Jih a jihozápad je o poznání sušší, zde se průměrné roční srážky pohybují v rozmezí 500-1000 mm. Nejsušší oblastí je nejjihozápadnější část ostrova (oblast měst Betioky, Ejeda, Ampanily, Androky, Bekily, Ambovombe...), tuto oblast už můžeme označit za aridní (tzn. velmi suchou), protože zde se průměrné roční srážky pohybují okolo 100-400mm.

2. Popište základní rostlinná společenstva (s ohledem na srážky, převažující větry, nadmořskou výšku ap.). Uveďte jaké masožravé rostliny rostou na Madagaskaru, která stanoviště obvykle obývají a proč.

Madagaskar se vyvíjel po miliony let zcela izolovaně od okolního světa. Vznikla tak unikátní flora a fauna.

Jelikož se jedná o čtvrtý největší ostrov světa, nelze jednoduše popsat jeho rostlinstvo. To je na různých částech ostrova odlišné. Závisí totiž na srážkách, na nadmořské výšce a dalších klimatických činitelech. Madagaskar zahrnuje všechny klimatické oblasti. Klima na ostrově lze rozdělit na 4 zony:

1. východní pobřeží: je stále pod vlivem subtropického jihovýchodního pasátu. Ten způsobuje celoroční srážky. Průměrná roční teplota činí na severu 27oC a na jihu 23oC.

2. vysočina: na východě je ostře oddělena příkrým úbočím, kdežto západní hranice jsou pozvolné. Také zde klesá průměrná roční teplota od severu k jihu z 25oC na 21oC. Na vysočině jsou také mnohem zřetelnější rozdíly mezi ročními obdobími. Léto je vlhké a horké, ale zima je suchá a chladná.

3. západní pobřeží: průměrná roční teplota činí asi 27oC , na jihozápadě 24oC. Průměrné roční srážky činí na severu až 2000 mm, na jihu jen kolem 800 mm. V létě jsou zde časté záplavy.

4. jih ostrova: jedná se o nejsušší místo Madagaskaru. Roční srážky činí 100-400 mm, směrem více na východ až 800 mm. Prší skoro jen během čtyř měsíců, průměrná roční teplota se pohybuje kolem 25oC. Přestože se jedná o nejsušší místo Madagaskaru, najdeme zde největší počet endemitních rostlin (tzn. nikde jinde se nevyskytují).

Jak už jsem psal v první otázce, o srážkách a dalších klimatických činitelích jsem se zmínil raději až teď, protože si myslím, že klima a flora tvoří nerozlučné pouto a na Madagaskaru to platí dvojnásob.

Základní rostlinná společenstva:

Asi 80% rostlin je endemických. Způsobila to, jak už sem se zmínil, dlouhodobá izolovanost ostrova od okolního světa. Ještě nedávno byl na ostrově z velké části zelený deštný les. Ten dnes mizí neuvěřitelnou rychlostí hlavně díky domorodcům, kteří les cíleně vypalují. Dnes se na Madagaskaru uplatňuje především sekundární vegetace, například známý madagaskarský endemit Ravenala madagascariensis. Vysočina je dnes pokryta několika druhy travin jako je Ctenium Loudetia. Tyto traviny jsou až dva metry vysoké, ale nemají žádnou výživnou hodnotu. Také dříve zde rozšířená vlhká savana byla téměř vytlačena. Bývaly zde také rozsáhlé horské mlžné lesy, které se dnes zachovaly jen v nejvyšších polohách. Zvláště působivé, ale dnes už také bohužel malé, jsou lesy okolo Tsiofajavany (nejvyšší hora pohoří Ankaratra). Vystoupíme-li lesem nad 2000 m.n.m., mění se vegetace na horskou floru. Rostou zde rostliny, které se přizpůsobily vysoké intenzitě světla a nízkým nočním teplotám s častými přízemními mrazíky. Patří mezi ně vřesové porosty s tvrdými listy a zvláště mechy a přenádherné lišejníky. Ty obrůstají holé skály.

Další vegetační zonou je západní Madagaskar a severní špice ostrova. Přirozenou formací je zde suchý les, který dosahuje výšky 20-30m. K hojným druhům zde patří akácie, palisandr, eben a lahvovníky.

Velmi známé jsou baobaby. Dnes známe 8 druhů těchto podivuhodných rostlin, z nichž jen jeden druh není madagaskarským endemitem. V některé literatuře se uvádí až 12 druhů.Zvláštností těchto stromů je enormní kapacita kůry, která zadržuje obrovské množství vody. Jsou to silně sukulentní rosltiny, ale v našich amatérských sbírkách se s nimi moc nesetkáme, protože jsou velké a jako malé semenáče táhnou rychle do výšky (jsou tak zvyklé z domoviny, aby co nejdříve přerostli okolní trávu). Pro pěstitele sukulentů tak nejsou příliš zajímavé. Naopak velmi důležité jsou baobaby pro domorodce, kteří je dokonce uctívají. Malgaši pro ně mají bezpočet jmen: fony, zabe, bozy, renala, zamena....

I když se to asi na první pohled nezdá, ještě zajímavější než kmen, jsou květy baobabů. Právě podle nich se řídí systematika rodu. Rozeznáváme tři sekce: Brevitubae, Digitata a Longitubae. K opylování baobabů napomáhají kaloni (u druhu A. suarezensis), lemuři, zejména vzácný druh Phaner fucifer (u roduA. grandidieri). U ostatních baobabů jsou jiní opylovači. Jsou to lyšajové z čeledi Sphingidae. Reprodukci baobabů v přírodě škodí ve velké míře křeček madagaskarský, který okusuje malé semenáčky. O baobabech bych mohl psát klidně dál, ale to není cílem otázky.

Poslední vegetační zonou je jih a jihozápad Madagaskaru. V této oblasti převládají dvě čeledi rostlin, Euphorbia (pryšce) a čeleď Didieraceae (asi 11 druhů).Nachází se zde také trnitý buš, který je místy neproniknutelný, ale i ten pomalu mizí v plamenech. Domorodé kmeny buš vypalují a pak zde vysazují jeden druh opuncie, který chutná jejich zebu. Toto zvíře je velmi podobné krávě. Z pryšců tu lze nalézt rostliny, které pěstitelé sukulentů pěstují i u nás, a jelikož už dost let kaktusařím, mám možnost tyto madagaskarské pryšce vidět ve sbírkách pěstitelů, protože pěstilelé sukulentů a kaktusů mají hodně společného.Jen pro zajímavost uvedu několik zajímavých madagaskarských pryšců:

Euphorbia pachypodioides- roste v severním Madagaskru, stonek dorůstá až 50cm.

E.decaryi- má velmi nápadný kaudex (tj. jedna z metamorfoz kořene- ztloutnutí).

E.primulifolia- mezi pěstiteli velmi žádaný kaudiciformní druh.

E.quartziticola- vzácný druh.

Jako milovník sukulentních rostlin nemohu zapomenout na Pachypodia. Tyto přenádherné rostliny patří do čeledi Toješťovitých (Apocynaceae), jako například Barvínek (Brčál) menší (Vinca minor), který roste u nás v ČR. Příbuznost těchto rostlin lze vidět na stavbě květu a částečně i na tvaru listu. Některá Pachypodia mají nádherný pachykaulní stonek (tzn. ztloustlý stonek). Podle mého názoru je nejhezčím druhem Pachypodium brevicaule. Na původních stanovištích je to klasický litofit (tzn. miluje skály a kamenný podklad vůbec). Přízemní kaudex této rostliny má v přírodě až 1 m. Bohužel takovéto rostliny znám jen z obrázků, protože ve sbírkách českých pěstitelů jsou největší exempláře kolem 20 cm. Také jsem měl to štěstí, že jsem mohl navštívit v Plzni přednášku o Madagaskaru, kterou pořádal pan Jiří Trávníček ředitel zoologické a botanické zahrady města Plzně, který několikrát navštívil Madagaskar. Na této přednášce jsem viděl i stoleté exempláře těchto rostlin, no prostě neuvěřitelné!! Pro zajímavost uvádím nejzajímavější zástupce rodu:

P.baronii- roste v severním Madagaskaru, ve sbírkách kvete už jako dvouletý.

P.densisflorum- může dorůst až 70cm, při šířce 2 m.

P.horombense- roste v pohoří Horombe.

P.rosulatum- roste v pohoří Isalo.

P.lamerei- asi nejrozšířenější druh ve sbírkách pěstitelů sukulentů.

Na Madagaskaru nerostou samozřejmě jen sukulenty, ale jelikož sukulenty patří neodmyslitelně k mému životu, rozhodl jsem se zmínit se o nich podrobněji. Tímto se omlouvám třeba milovníkům orchideí, kterých na ostrově roste také spousta. Například květy orchideí rodu Gramasis jsou opravdovou pastvou pro oči.

Masožravé rostliny

Také mosožravky patří neodmyslitelně k Madagaskaru. Především pak rod Nephentes, který zahrnuje asi 80 druhů, jejichž výskytem jsou tropické země Asie, severní Austrálie a Madagaskar.

Asi nejznámější láčkovkou, která se vyskytuje na madagaskaru je Nephentes madagascariensis. Její 15-20 cm dlouhé láčky podobné konvicím s nepohyblivým víčkem nažloutlé barvy, jsou dokonalými pastmi na hmyz. Třetina láčky, která roste na prodloužené ose listu, je naplněna kapalinou obsahující pepsin. Hmyz sklouzne do kapaliny, utopí se a začne se rozkládat.Tato rostlina se vyskytuje pouze v okolí městečka Fort Dauphin.

Další masožravkou, vyskytující se na Madagaskaru, je Genlisea margaretae.Není to sice madagaskarský endemit, protože roste také v Tanzánii, Rhodésii a Zambii, ale pozornost si určitě zaslouží. Jedná se o velmi vhkomilné rostliny, které jsou dokonce přizpůsobeny dlouhodobému růstu pod vodní hladinou. Jsou bezkořenné (jsou ukotveny specialním listy). Tyto orgány se skládají ze stopky, trávicího váčku a přívodního krčku se dvěmi šroubovitými rameny. Lapací listy jsou 2,5-14 cm dlouhé. Nadzemní listy jsou kopisťové, 1-5 cm dlouhé a potažené slizem.

Tyto rostliny mají květ s pěticípím kalichem a trojlaločný dolní pysk Podobají se tučnicím, se kterými jsou příbuzné.

Dále se na Madagaskaru vyskytují zástupci rodů Drosera-rosnatky a Utricularia. Z rodu Utricularia je to především U. prehensilis. Kromě Madagaskaru roste také v tropické a v subtropické východní Africe. Vyznačuje se šplhavým květenstvím. Květy jsou velké asi 15 mm. Je velmi vlhkomilná. Světle zelené pentlicovité asimilační prýty se při dostatku vláhy prodlužují až na 10 cm. Zaplavené rostliny lépe rostou, ale méně kvetou. Je to bujně rostoucí druh, kvetoucí jen při dobrém osvětlení.

Co se týče výskytu, lze říci, že jsou to z naprosté většiny vlhkomilné rostliny, které vyhledávají mokřady a jiná vlhká stanoviště. Tato místa jsou pro ně výhodná také proto, že je zde velké množství hmyzu. Masožravky z naprosté většiny rostou v půdách chudých na živiny. Tento deficit dorovnávají právě tím, že chytají hmyz, kerý postupně tráví a tím se do jejich těla dostávají živiny.

Tak to by bylo k rostlinstvu asi vše.

3. Formou článku do novin nebo časopisu napište jací mořští savci se vyskytují v pobřežních vodách Madagaskaru a čím jsou zajímaví.

Když se řekne slovo Madagaskar, většině lidí se vybaví jen to, že je to velký ostrov východně od Afriky. Trochu zasvěcenějším lidem se určitě vybaví jedinečná příroda tohoto ostrova, málokoho však napadne něco o pobřežních vodách Madagaskaru. Myslím si, že je to škoda, protože i zde se nacházejí obdivuhodní tvorové. Jsou to především mořští savci. A právě o nich jsem se rozhodl napsat pár řádků.

Nejzajímavější jsou určitě tzv. hrbaté velryby ( Megaptera novaeangliae). Tento živočich je známý pod jménem keporkak. Jsou to velryby s velmi dlouhými hrudními ploutvemi. Žijí v chladných mořích, ale rozmnožují se v teplých vodách u jižního pobřeží Madagaskaru u Sainte Marie.Každý rok od července do září sem připlouvá množství těchto kytovců, aby si našli svého partnera, spářili se a porodili mladé. Keporkaci nepřiplouvají jen k Madagaskaru, ale také k Mexickému zálivu a k Havajským ostrovům. Malgaši tyto velryby uctívají a nazývají je velkými bohy (Zagnaharibe nebo Trozona). V S. Marie dokonce existuje rezervace pro ochranu těchto ohrožených obrů.

Množství těchto hrbatých velryb na světě značně pokleslo. A to sice ze 150 000 na 12 000 v roce 1998. Tento úbytek byl způsoben především lovem, který byl v těchto vodách zakázán až v roce 1960. Dnes těmto tvorům, kteří se mohou dožít až 42 let, hrozí nebezpečí hlavně z velkých rybářských sítí, kolizí s loděmi a s vojenskými sonary. Navíc některé země znovu usilují o obnovení lovu těchto velryb. Tomu se naštěstí snaží zabránit spousty organizací.

Někdy se tyto velryby vyjadřují pozoruhodnými gesty. Tlučou prsními ploutvemi o vodní hladinu a někdy úplně vyskočí nad hladinu. Tomuto chování jsou přisuzovány různé významy. Někteří vědci se domnívají, že jde o námluvy, jiní zase, že je to forma dorozumívání a další se kloní k názoru, že se tímto velryby zbavují parazitických živočichů.

Často se také dočteme o písních keporkaků.Jedná se o velké množství nejrůznějších zvuků, které tyto velryby vydávají a čas od času obměňují.Jedná se o jakási nářečí, která se liší podle oblastí i stád.Pečlivě vedená vědecká pozorování prokázala, že zpívají pouze samci, otázkou však i nadále zůstává proč vlastně samci zpívají.

Tito kytovci se živí hlavně rybami a korýši. Potravu si obstarávají hlavně v chladných vodách. Filtrují obrovské množství vody, obsahující výživné organismy nebo používají techniku skupinového lovu. Pomocí bublin, které sami vydávají, obklíčí hejna ryb a pak už si mohou vybírat, jakou z nich si dají ke svačině.

Jak už jsem se zmínil, v době páření se vydávají do teplých vod, kde jejich potomci musí nabrat potřebné množství tuku, nezbytného k návratu do studených vod.

Dospělá velryba váží kolem 30 tun a může dorůst délky 11 až 16 metrů, výjimečně18 metrů.

Keporkaci nejsou jedinými mořskými savci vyskytujícími se v pobřežních vodách Madagaskaru.

Nemémě zajímavý je třeba moroň indický, též zvaný dugong. Dnes už je to bohužel poslední zástupce čeledi moroňovitých. Vyskytuje se v tropických vodách u pobřeží východní Afriky, Asie, Austrálie a Nové Guinee. Moroň indický obvykle dosahuje délky 2,4-3,2 metru, hmotnost většinou nepřesahuje 200 kg. Ale největší známý jedinec měřil 4,1 metru a vážil 980 kg. Žijí v hloubkách 1-12 m. Na pastvu vyrážejí v noci, jejich životní rytmus je synchronizován s přílivem. Jednou za dvě minuty se vynořují pro nadechnutí. Nozdry na vrcholu hlavy uzavírají záklopky, které umožňují nadechnout se, aniž by bylo vynořeno celé tělo. Dugong se stává v poslední době ohroženým tvorem. Například v Austrálii tyto bezbranné živočichy nadále loví. Na Madagaskaru zase domorodci rozemílají kly samců na prášek, protože věří, že je tento prášek ochrání před otráveným jídlem.

Takže až se vás někdo příště zeptá na nějaké informace o Madagaskaru, nezapomeňte se zmínit také o těchto překrásných kytovcích a o moroňovi indickém. Určitě si to zaslouží.

Petr Benda, Husova 584, 330 26 Tlučná, nar. 23. 1. 1989