Cyklus putovní výstavy "Expedice BAOBAB 2006"
27. listopadu 2006 – 21. května 2007
Přehled termínů a míst putovní výstavy - ZDE
Tisková zpráva - PDF (143 Kb)
Postery - ZDE
Fotografie
|
Baobab u Kinkony - z padlého kmene baobabu na kopci u jezera Kinkony, vyrůstá nový strom. Zvláštní tvar koruny baobabů vysvětluje prastará pověst. Podle ní se kdysi bůh na strom rozzlobil, vytrhl jej z půdy a zasadil jej obráceně, tedy kořeny vzhůru. Madagaskar je centrem výskytu baobabů. Roste zde sedm druhů z celkových osmi a dále se vyskytují už jen v Africe a v Austrálii. |
|
Radiožurnál – se jako hlavní mediální partner podílel výrazně na prezentaci expedice i během jejího pohybu po Madagaskaru. Ve dvou vstupech volali účastníci expedice z Madagaskaru do Radiožurnálu a popisovali své dosavadní zážitky. Trička, která si členové expedice k účelu pořízení "sponzorských" madagaskarských fotek sebou z Prahy vezli, pak sloužili jako výborný dar pro malgaše.
|
|
Rýžoviště – hlavní malgašskou potravou je rýže. Rýžoviště obklopují nejen vesničky, ale lze je spatřit i téměř v centru hlavního města Antananariva. Madagaskarská rýže je prý údajně nejlepší na světě. Pro bělocha, který se jí ale na expedici nepřetržitě živí celý měsíc se brzy stane tou nejnechutnější potravinou.
|
|
Pousse-pousse - tato obdoba asijské rikši je velmi levným dopravním prostředkem na území velkých měst. V každém místě jsou však trochu odlišné, jednak v barvě, jednak co se týče konstrukce. V noci bývají tato vozítka osvětlena „lucerničkami“ vyrobenými z PET láhve a svíčky. Evropan, který se rozhodne pousse-poussem svézt, se při jízdě většinou cítí nepříjemně až provinile, když jej tahne drobný Malgaš, který je často navíc už ve velmi pokročilém věku.
|
|
Volavka - podle knižního průvodce se u jezera Kinkony mělo vyskytovat kolem stovky druhů ptáků. My jsme však spatřili pouze zhruba desítku druhů. Domorodci, kteří žijí kolem jezera se totiž mimo ryb a lemurů živí také ptáky a tak je během krátkého času stačili vyhubit. Snímek volavky byl pořízen v rezervaci Ankarafantsika, ale spoustu jsme jich viděli i jinde, například také na rýžových políčcích, kde lovily rybky.
|
|
Žena rybáře - rybolov je také jedním ze základních způsobů obživy Malgašů. Rybáři na lov vyjíždějí na pirogách, loďkách vydlabaných z jednoho kusu kmene. Na jezerech a řekách bývají poháněny pádly, pirogy používané na moři jsou o něco větší a jsou oplachtěné. Na jezeře Kinkony vyplouvali rybáři na lov už po půlnoci. Ryby naháněli údery do dřevěné tyče nebo ranami pádel do vody. Potom utvořili z loděk jakýsi tunel a jím kořist nahnali do sítí. Úlovek se pak suší na břehu na sítích natažených mezi dřevěnými kůly, ve výšce asi metr nad zemí.
|
|
Krokodýli – v jezeře Ravelobe v Ankarafantsice žije asi 58 krokodýlů. Podle pověsti kdysi místní vesničané odmítli napojit žíznivého poutníka, který je pak za trest proměnil v krokodýli a vesnici zalilo jezero. Přežila pouze stará žena, která se jediná nad poutníkem slitovala. Ta pak tento příběh vyprávěla v sousedních vesnicích. Od té doby místní lidé tyto plazi uctívají jako své předky a jednou za rok jim obětují zebu.
|
|
Auto – cesty na Madagaskaru jsou mnohdy v naprosto katastrofálním stavu. Plné hlubokých děr a výmolů. I moderní auta by s jejich zdoláním měla značné problémy. Proto je skoro neuvěřitelné, jak si s nimi poradí stará prorezavělá auta, která jsou navíc přetížená nadměrným počtem pasažérů i přepravovaného nákladu a při jízdě se naklánějí do všech možných stran, jen se převrátit. |
|
Degradovaná krajina – krajina mezi hlavním městem Antananarivem a přístavem Mahajangou (a nejen zde) má podobu druhově chudé stepi. I když území centrálního Madagaskaru pokrývala původně mozaika roztroušených lesů, dnes díky zásahům člověka, zejména rozsáhlému vypalování porostu, zde nejsou ani ty. Tato degradace je bohužel s největší pravděpodobností nevratná. |
|
Prales – Madagaskar leží v tropickém pásu, ale nalezneme tu asi šest různých mikroklimat. Stejně variabilní jsou pak přírodní ekosystémy. Od trnitého buše, přes savany, suché opadavé lesy až po druhově nejbohatší pralesy. Primární pralesní porost je však zachován už málokde a stále ubývá nebo je přinejmenším znehodnocován zavlečením nepůvodních druhů. V národním parku Montagne d´Ambre tak rostly například Francouzi zavlečené durmany, borovice a mnoho dalších rostlin. |
|
Lemur (Eulemur macaco) - poloopice lemuři dříve žili také v Americe, Evropě a Asii. Na Madagaskar se dosud neznámým způsobem dostali až v době, kdy byl oddělen od Afriky a Indie. Na ostatních místech pak vymřeli, kdežto na Madagaskaru, kde neměli konkurenty v podobě opic, přežili. Ba co víc rozrůznili se do mnoha forem, přičemž dnes rozeznáváme 59 druhů. Lze je spatřit na nejrůznějších chráněných územích po celém ostrově. Na některých místech jsou lemuři poloochočeni a průvodci je pro turisty přivolávají pomocí banánu a napodobováním jejich hlasových projevů.
|
|
Malgaš sbírající palmové listí – typická malgašská obydlí bývají postavena s palmového listí, podobného tomu, co sbírá muž na snímku. Existují však také chatrče a domky dřevěné, uplácané z hlíny, kamenné, z neomítnutých cihel nebo třeba i z plechu. Malgaši se maximálně snaží využívat přírodniny pro výrobu nejrůznějších předmětů denní potřeby. V poslední době začali zužitkovávat i použité věci průmyslově vytvořené, které však dále přetvářejí. Nejčastěji se jedná o PET láhve, které používají jako truhlíky, k výrobě hraček pro děti, jako kanystr na pohonné hmoty nebo dokonce místo nádrže v autě. |
|
Kinkony - jezero Kinkony bylo místo, kde se nám asi nejvíce líbilo. Zaujalo nás svou mystičností, což platí zejména o ostrově ležícím uprostřed jeho vod. Je to místo posvátné pro obyvatele okolních vesnic. Podle pověsti, žil u jezera kdysi král, jehož duše se po smrti vtělila do kaloně a ten se usadil na ostrově. Dnes jich tu žije několik set a Malgaši je uctívají, neboť věří, že všichni jsou jejich předky. Na ostrově pak pro návštěvníky platí různá fady (tabu), ale na druhou stranu by zde veškeré chování mělo probíhat naprosto spontánně. |
|
Sarety - povoz tažený hrbatým skotem zebu býval dříve nejběžnějším dopravním prostředkem. Kvůli špatnému stavu madagaskarských silnic, kdy převážná část má nezpevněný povrch, patří v některých oblastech tento způsob osobní přepravy dosud k nejrychlejším. Ale samozřejmě se takto transportuje i nejrůznější náklad. |
|
Uroplatus - na Madagaskaru žije asi dvanáct druhů nočního gekona rodu Uroplatus (česky ploskorep). Tento plaz je zvláštní tím, jak neuvěřitelně dokáže splynout s prostředím. Nejen barvou, ale i tvarem těla a různými výrůstky a vrásněním kůže napodobuje kůru stromů pokrytou lišejníky a mechy. Přestože tito živočichové měří i kolem dvaceti až třiceti centimetrů činí někdy člověku problém objevit je na kmenech stromů i ze vzdálenosti třeba pouhého půl metru. |
|
Tržiště - na madagaskarských trzích se dá sehnat cokoliv od potravin, přes předměty denní potřeby, až třeba po automobilové součástky. Turisty přitahuje kromě tropického ovoce také olej z rostliny ylang-ylang a spousty nejrůznějšího koření: vanilka té nejvyšší kvality, hřebíček, šafrán, pepř nebo třeba skořice. S prodejci se dá velmi dobře smlouvat, problém spočívá pouze v tom, že po proběhlé měnové reformě existují dvojí ceny a navíc prodejci často ještě nejsou schopni se už plně orientovat v nových bankovkách. |
|
Baobaby - v rezervaci Ankarafantsika rostou čtyři exempláře baobabu Adansonia madagascariensis boinensis. Tyto stromy jsou poslední zástupci tohoto poddruhu, protože se již dále nerozmnožují. Existují dvě verze, proč tomu tak je. Buď prý musí semena nejprve projít zažívacím traktem papouška agapornyse, který se zde dříve vyskytoval, ale nyní vyhynul. Nebo semenáčky neklíčí, protože se změnilo pH půdy. |
|
Strom – Madagaskarská flora je unikátní tím, že asi devadesát procent druhů se nevyskytuje nikde jinde na světě (a totéž platí i o živočiších). Spousta rostlin zde patří k léčivkám, v mnoha dalších případech však ještě nebyla léčivá schopnost objevena. Malgaši mnoho stromů, jako jsou například baobaby, tamarindy a další, uctívají. O jiných pak tvrdí, že jsou lidožravé nebo že vůně jejich květů dokáže zahubit člověka na dálku. Přestože jsme Madagaskar navštívili v době místní zimy, podařilo se nám spatřit poměrně dost rostlin s květy. Ty bývají většinou červené, žluté nebo třeba i v barvě lila. |
|
Děvčátko Rosa – děti na Madagaskaru na bělochy často pokřikují francouzsko-malgašským pozdravem „Salut, vazaha (vaza)!“ (Ahoj, bělochu!). Kromě hlavního města, kde hodně dětí žebrá, však po cizincích vyžadují nanejvýš nějaký ten bonbon a jinak se k nim chovají velmi přátelsky a otevřeně. V rybářské vesničce Katsepy jsme se asi nejvíce sblížili s místními dětmi, především s děvčátkem Rosou. Na snímku drží v náručí panenku, kterou od nás dostala na památku. |
