Madagaskarský víkend
Návštěva v laboratoři bohů aneb Viděno z kukaně
Účastníci expedice Baobab 2006 měli o víkendu 12.-14. 5. 2006 již druhou příležitost se sejít. Pomáhali totiž s přípravou a realizací velkolepé akce „Madagaskarský víkend - Návštěva v laboratoři bohů“, která paralelně probíhala v Botanické a Zoologické zahradě v Praze.
Smyslem dvoudenního programu bylo především seznámit co nejširší veřejnost s Madagaskarem, cíli výpravy, plánovanými odbornými projekty expedičníků, konečně vyhlásit vítěze pětiměsíční soutěže a v neposlední řadě se společně pobavit.
Páteční slunečné odpoledne slibovalo nádherný víkend, přípravy probíhaly (až na jedno promáčknuté sklo) poklidně a očekával se velký příliv návštěvníků. Náladu ještě pozvedla noční prohlídka ZOO, při které průvodkyni zdatně asistovaly dvě kočky. Marně se však snažily strhnout veškerou pozornost od exotických zvířat na sebe, jelikož nakonec stejně prohrály souboj o sympatie publika s „obyčejným“ ježkem.
Před spaním ještě proběhla organizační chvilka, která však nečekaně přinesla špatnou zprávu, že Pavel Hošek, hlavní český znalec Madagaskaru, se s největší pravděpodobností expedice nebude moci zúčastnit.
V sobotu pak smůla pokračovala, když netrpělivě vyhlížené houfy lidí z botanické zahrady nekompromisně vyhnal déšť, který se dostavil na vteřinu přesně na začátek programu. Velký obdiv proto patří moderátorce dne Haně Müllerové, která bez mrknutí oka dokázala „hovořit k davům“, přestože před pódiem převážně nebyl „ani deštník či pláštěnka“, nebo zde maximálně postávala jen hrstka zmoklých zoufalců.
A samozřejmě stejně je třeba se poklonit i účinkujícím na minietnofestivalu, že také vzali zavděk i hrstkou posluchačů. Zde je ještě vhodné udělit rady pořadatelům akcí pod širým nebem – jak se ukázalo, umělcům je třeba bezpodmínečně zakázat písně o větru, vodě a zejména dešti, neboť zmíněné živly to silně přitahuje k místu konání. Naopak optimistické písně (například o rozkvetlých stromech) počasí zlepšují a lákají sluníčko.
V pauzách, kdy liják přestal, se mohli ti, co ve zdraví přežili, zapojit do různých zábavných kratochvílí- rukodělných aktivit (výroba ručního papíru, stavba chýše, tiskárna, soutěžní malování baobabů, ...), ochutnávek afrických vín, čajů, zakoupit biopotraviny, keramiku, v ZOO se začlenit do želvího cirkusu a mnoha dalších skopičin.
Hlavní atrakcí byla ovšem bezesporu výuka hry Fanorony pod vedením neporazitelného mistra Miy. Méně odvážní jedinci, kteří neměli nervy pro ďábelsky dramatický souboj, si pak mohli v Informačním stánku zahrát hru pro jednoho hráče - Solitér. Tato hra je známá i u nás, ale nebývá k dostání s takovými krásnými drahými kameny, jaké byly v té, co zapůjčila pro potřeby minivýstavy malgašských předmětů Malgaška Lala Maria. I když i zde musím podotknout, že některé stydlivé občany bylo třeba nutit ke hře násilím. Mimochodem jedna dívka (patrně Vietnamka?, takže se konejším tím, že třeba špatně rozuměla), po nabídce zahrát si jedinečnou hru, přede mnou dokonce ve strachu s křikem utekla. Nevrátila se ani na naléhání a prosby svého přítele.
Expedičníci se asi nejvíce těšili na vyhlášení konečného pořadí (a předání cen) soutěže o zájezd na Madagaskar zdarma. Těšil se i lijavec, a proto se také opět dostavil.
K večeru pak konečně vysvitlo sluníčko a po lekci bubnování, vedené africkým hudebníkem, se měl konat védský očistný a léčivý obřad Agnihotry, ale jak se dalo čekat, skončilo to opět neslavně. Dodané kravské lejno bylo příliš „instantní“, a proto se ho vůbec nepodařilo zapálit.
Při noční prohlídce skleníku Fata Morgana se naštěstí už nic závažného nestalo. Snad už pak k ránu, kdy ty, co spali na pozemku botanické zahrady ve stanu potulné čajovny, pokropil ostřikovač trávníků.
P.S. Velký dík všem, kteří se na této (i přes nepřízeň počasí) úspěšné akci podíleli. Omlouvám se, pokud jsem nějakou důležitou událost vynechala, ale celý den jsem sledovala pouze z kukaně (čili informačního stánku). Holt alespoň už vím, jak moc mají slepice omezený rozhled.
